Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 989/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti WIKA, spol. s.r.o., se sídlem v Praze, Ke Kostelu 1, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem Ph.D., advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Národní 19, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2007 č. j. -157, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení a d (dále jen), , y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně o zastavení exekuce a úhradě nákladů exekuce.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud nařídil na den 30. 1. 2007 v 10 hod. ústní jednání před odvolacím soudem. Dne 19. 1. 2007 zaslal stěžovatel soudu žádost o odročení jednání, neboť dne 16. 1. 2007 se dozvěděl, že jeho právní zástupce má na uvedený den časovou kolizi s jednáním před Ústavním soudem ve věci sp.zn.

(termín jednání byl potvrzen pracovnicí Ústavního soudu). Dne 26. 1. 2006 však obdržel přípis krajského soudu, že se jeho žádosti o odročení nevyhovuje.

Stěžovatel zdůrazňuje, že právní zástupce vykonává advokacii samostatně a nebyl schopen zajistit si na uvedené jednání před krajským soudem substituci a substituce před Ústavním soudem není možná. Krajský soud ve věci přesto jednal s odůvodněním, že k jednání před odvolacím soudem byl právní zástupce předvolán již dne 18. 12. 2006, zatímco k jednání před Ústavním soudem až dne 16. 1. 2007.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím a spisem Ústavního soudu

sp. zn.

z hlediska kompetencí daných muu ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že rozhodování o důvodnosti omluvy účastníka řízení v souvislosti s žádostí o odročení jednání spadá výlučně do kompetence obecného soudu a Ústavní soud není oprávněn takové rozhodnutí (pokud se nejedná o zcela výjimečný exces, způsobilý svou intenzitou zasáhnout do základních práv účastníka řízení) přezkoumávat. V projednávané věci však krajský soud rozhodoval v souladu s právním názorem vysloveným v rozhodnutí publikovaném jako R 38/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a stěžovatelem namítané pochybení soudu lze hodnotit maximálně jako nedostatek vstřícnosti, nikoliv však jako postup soudu vybočující z mezí ústavnosti.

Stěžovatel byl včas vyrozuměn o tom, že jeho žádosti o odročení jednání se nevyhovuje, a proto si mohl zajistit k jednání u odvolacího soudu substituci, přičemž okolnost, že vykonává praxi samostatně, zajištění substituce nevylučuje a nezakládá sama o sobě automaticky důvod k vyhovění požadavku na odročení jednání. Pro zastupování před Ústavním soudem s účinností od 1. 4. 2004 platí na základě novely provedené , že advokát se v řízení před Ústavním soudem není oprávněn dát zastoupit jen advokátním koncipientem. Obecně je tedy substituce možná i pro jednání před Ústavním soudem.

Ústavní soud poukazuje i na to, že k odročení jeho jednání ve věci

sp. zn.

na den 30. 1. 2007 v 14.30 hod. došlo při ústním jednání dne 16. 1. 2007, jehož se právní zástupce osobně zúčastnil, kdy mu bylo známo, že na den 30. 1. 2007 již má nařízeno jednání u jiného soudu, a měl tedy přímo možnost požádat o konání jednání v jiném termínu, případně pozdějším čase.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud neshledal v projednávané věci stěžovatelem namítané porušení základních práv a svobod.

Vzhledem k tomu, že, jak Ústavní soud ověřil, odvolací soud rozhodoval v souladu s principy hlavy pátéy, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje s jeho závěry, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu