Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 897/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatelky A-CONTO holding a.s., se sídlem v Tachově, Nám. Republiky 13, IČ 25220195, zastoupené JUDr. T. M., Ph.D., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 207, čj. -148, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Tím bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2006, jímž stěžovatelce nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku za odvolání, o něž požádala dne 7. 6. 2006. Stěžovatelka v takovém rozhodnutí spatřuje zásah do svých práv, garantovaných , , a d. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (sp. zn. -63), Krajského soudu v Ústí nad Labem (sp. zn. ) a Ústavního soudu (

sp. zn.

), a dovozuje, že napadené rozhodnutí ve spojení s předešlým rozhodnutím Městského soudu v Praze znamená odmítnutí spravedlnosti ze strany obou soudů, a že tak bylo stěžovatelce znemožněno jednat ve své věci před soudem. Stěžovatelka totiž nemá žádné finanční prostředky či hodnotný majetek, je proti ní vedeno exekuční řízení a má obstaveny bankovní účty a zajištěn všechen majetek a příjmy z podnikání.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , y). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností ( y ČR). Porušení ustanovení uvedené hlavy y Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

Podle , věta prvá, , , v platném znění (dále jen " "), může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníků a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z obsahu spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , který si Ústavní soud k projednání věci vyžádal, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka [coby žalovaná 1) ve sporu s Českou konsolidační agenturou o zaplacení 2.331.619,- Kč s příslušenstvím] byla po své žádosti o osvobození od soudního poplatku z odvolání vyzvána usnesením ze dne 25. 7. 2006, čj. -124, aby své majetkové poměry ve stanovené lhůtě doložila tak, aby bylo možno posoudit, zda její poměry postup dle odůvodňují (stejný den byl jiným rozhodnutím ke stejnému postupu vyzván i druhý žalovaný, ing. G., který na ni sám reagoval). Na tuto výzvu stěžovatelka dle obsahu spisu jakkoli nereagovala. Městský soud jí proto shora uvedeným usnesením nárok na osvobození od soudního poplatku nepřiznal. Toto rozhodnutí potvrdil vrchní soud napadeným usnesením, v němž především uvádí, že stěžovatelka (ani v odvolacím řízení) neprokázala, že jsou u ní splněny předpoklady pro osvobození od soudního poplatku, přičemž bylo v jejím zájmu, aby svá tvrzení doložila. Uvádí-li stěžovatelka v odvolání, že nemá daňová přiznání dispozici, neboť probíhá převzetí akcií společnosti správcem konkursní podstaty a exekutorskými úřady, odvolací soud uvedl, že se taková skutečnost z obchodního rejstříku nepodává.

Článek 36 y, jehož porušení stěžovatelka tvrdí, zaručuje každému právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, povolanému především k tomu, aby zákonem stanoveným postupem poskytoval ochranu právům. Soud se tak musí uplatněným návrhem zabývat a nemá právo jej odmítnout, jestliže jsou splněny procesní podmínky, za nichž může jednat.

Pokud jde o občanskoprávní řízení, je právo na soudní ochranu zaručené u a u rozvedeno v jednotlivých ustanoveních , . Účastníci řízení mají možnost využít všech prostředků, které jim tento zákon poskytuje, aby se svých práv "stanoveným postupem" domohli či je úspěšně bránili. V konkrétním případě žalovaná využila možnosti stanovené v a při podání odvolání požádala o osvobození od soudních poplatků.

Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů ( y) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry soudu, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Jeho zásah by byl na místě pouze výjimečně, pokud by Ústavní soud dospěl k závěru, že soud svým procesním postupem flagrantně vybočil z mezí ústavnosti. To však v projednávané věci zjevně nenastalo. Jak již bylo výše uvedeno, stěžovatelka jakkoli v řízení nedoložila, že by její poměry zmíněný postup dle odůvodňovaly. Odkazy na judikaturu, které uvádí v ústavní stížnosti, jsou v souvislosti s jejím případem irelevantní, neboť s ní soud nezacházel jinak jen s ohledem na to, že je právnickou osobou, a nemohlo dojít ani k pochybení při posuzování poměrů účastníka a dalších okolností případu. Sama stěžovatelka svým liknavým přístupem zapříčinila, že obecné soudy neměly ani možnost její poměry zkoumat.

Ústavní soud tedy neshledal, že by v projednávaném případě došlo k jakémukoli porušení práv stěžovatelky v souvislosti s napadenými rozhodnutími a řízením, jim předcházejícím. Tvrdí-li stěžovatelka, že mělo dojít i k zásahu do jejího práva, garantovaného y (nedotknutelnost obydlí), není z jejího podání zřejmé, v čem takový zásah spatřuje. Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu