Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1104/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatelů 1. Ing. M. K. a 2. J. K., obou zastoupených JUDr. M. P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. února 2007, čj. -74, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta jejich kasační stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, čj. -50. Tvrdí, že tímto rozsudkem bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle d (dále jen"Listina"), a dále byl porušen y tím, že Nejvyšší správní soud neposkytl ochranu jejich právu na účast při jednání.

Před správními orgány probíhalo řízení o odstranění nepovolené stavby. Stěžovatelé, kteří jsou přímými sousedy stavebníka tehdy nepovolené stavby, v něm měli postavení účastníků řízení. Proti nepovolené stavbě uplatnili řadu námitek, vesměs občanskoprávní povahy. Výsledkem řízení bylo rozhodnutí, kterým byla stavba dodatečně povolena. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelé bránili a vyčerpali všechny právní prostředky obrany, včetně kasační stížnosti. Právě proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla jejich kasační stížnost zamítnuta, podali tuto projednávanou ústavní stížnost. V ní namítají, že jim postupem správních orgánů byla znemožněna účast u ústního jednání spojeného s místním šetřením, které se konalo dne 24. 10. 2003. Toto jednání bylo svoláno na místo, které bylo v pozvánce přesně označeno, avšak když se na toto místo dostavili, nikdo tam nebyl. Z dalšího průběhu řízení však vyplynulo, že se místní šetření a ústní jednání v uvedený den konalo za účasti všech ostatních účastníků řízení, avšak bez nich. Ostatní účastníci se totiž sešli na jiném místě, než bylo v pozvánce uvedeno.

Stěžovatelé vytýkají Nejvyššímu správnímu soudu, stejně jako předtím Městskému soudu v Praze, že se nedostatečně věnovaly posouzení této jejich námitky a spatřují v tom porušení základního práva na spravedlivý proces a porušení y, neboť způsob, jak byla tato námitka posouzena, vnímají jako neúctu k právům a svobodám člověka a občana. Tvrdí, že Nejvyšší správní soud svým výkladem tehdy platného ustanovení zúžil práva účastníků správního řízení, když podle jeho názoru "...není podstatné, kam bylo jednání svoláno, ale je povinností účastníka hledat v okolí, kde se vlastně ostatní účastníci fakticky sešli".

Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a že není vrcholem jejich soustavy (srov. , y). Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y ( y ČR). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté y a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Pod tímto zorným úhlem posuzoval důvodnost podané ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení tehdy platného správní orgán měl povinnost přizvat všechny účastníky řízení a požádat je, aby při ústním jednání uplatnili své připomínky a náměty. Nejvyšší správní soud uvedl, že jestliže se na nařízené ústní jednání dostavili všichni jeho účastníci, s výjimkou stěžovatelů, a střetli se nedaleko místa uvedeného v pozvánce k místnímu šetření, nemohlo být pro stěžovatele překážkou se rovněž dostavit. Skutečnost, že se nesešli přímo před domem, ale před vrátky v oplocení z jiné strany domu, není porušením řádného a zákonného způsobu konání ústního jednání. Takový výklad ustanovení nepovažuje Ústavní soud ani za extrémně formalistický ani za rozporný s kogentním zněním zákonného ustanovení. Stěžovatelé byli vyrozuměni naprosto stejnou pozvánkou, jako ostatní účastníci řízení, a všichni účastníci, až na ně, se na místo konání místního šetření a ústního jednání dostavili, takže pozvánka nebyla zřejmě nesrozumitelná ani matoucí. Právě výklad citovaného ustanovení stěžovateli je extrémně formalistický, zejména s přihlédnutím ke konkrétní okolnosti posuzovaného případu, totiž že se ústní jednání, spojené s místním šetřením, konalo v přímém sousedství jejich nemovitosti.

Ústavní soud neshledal, že by v tomto posuzovaném případě došlo ze strany Nejvyššího správní soudu k zásahu do ústavně chráněných práv stěžovatelů. Všechny jimi uplatněné námitky byly soudem posouzeny a ten se s nimi přesvědčivým způsobem vypořádal. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu