Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55027.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 1048/07
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatelky LD PRAGA, spol. s r. o., IČ: 25243993, se sídlem Karlovy Vary, Sadová 57, zastoupené JUDr. V. F., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, čj. 25 Co 281/2006 -98, ze dne 14. 2. 2007, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a PART design, a. s., IČ: 25618105, se sídlem Radlická 28, Praha 5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala náležitosti stanovené zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byl změněn rozsudek okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 6. 2006, čj. 13 C 137/2005 -75. Tvrdí, že napadeným rozsudkem došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces a soudní ochranu a odkázala na čl. 90 Ústavy České republik y a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobo d ( dále jen "Listina").
Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba vedlejšího účastníka o zaplacení částky 28 304 Kč,- s příslušenstvím za zhotovení internetové prezentace lázeňského domu provozovaného stěžovatelkou a za umístění této prezentace na internetu. Soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě co do částky 25 132,- Kč s příslušenstvím vyhověl, co do částky 3 672,- Kč s příslušenstvím prvostupňové rozhodnutí potvrdil a přiznal žalobci poměrnou část nákladů řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti, která postrádá jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, napadá celé řízení před oběma soudy, které označuje za vadné a jednostranné. Vytýká, že v řízení byl vyslechnut jako účastník řízení pouze zástupce vedlejšího účastníka a jako svědci několik jeho zaměstnanců. Statutární zástupce stěžovatelky naproti tomu vyslechnut nebyl, a to přesto, že jeho výslech byl stěžovatelkou navržen. Soud vůbec nepřihlédl k námitkám stěžovatelky a nehodnotil otázku aktivní legitimace na straně vedlejšího účastníka. Polemizuje s hodnocením důkazů, jak bylo provedeno soudy obou stupňů, a s právním hodnocením soudy zjištěného skutkového stavu. Podrobně rozvádí svoje pojetí výkladu § 556 obchodního zákoníku a z něho dovozuje, že nebyla mezi ní a vedlejším účastníkem platně uzavřena smlouva o dílo.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 , čl. 90 Ústav y ČR). Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listin y (čl. 83 Ústav y ČR). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listin y a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Pod tímto zorným úhlem posuzoval důvodnost podané ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
Pokud jde o námitku, že obecné soudy neprovedly důkazy navrhované stěžovatelkou, je třeba uvést, že z jejího vyjádření k odvolání vedlejšího účastníka proti rozsudku soudu prvního stupně, který k ústavní stížnosti připojila, vyplývá, že nezpochybňuje skutkový stav zjištěný tímto soudem a v té souvislosti ani aktivní legitimaci vedlejšího účastníka, ale pouze polemizuje s jeho právním hodnocením a to v té části, kde soud dovozuje, že došlo k uzavření platné smlouvy o dílo. Z principu subsidiarity, na kterém je postaveno projednávání ústavních stížností, vyplývá, že pokud stěžovatelka měla výhrady ke způsobu dokazování, bylo její procesní povinností je uplatnit v řízení před obecnými soudy. Jestliže soud prvního stupně neprovedl jí navržené důkazy, měla možnost tyto návrhy uplatnit v odvolacím řízení. Neučinila-li tak jen proto, že nebyla dostatečně bdělá při ochraně svých práv, nemůže se cestou ústavní stížnosti domáhat nápravy, k níž měla dostatečný prostor v řízení před obecnými soudy, kterého nevyužila.
Ústavnímu soudu z povahy jeho poslání nepřísluší hodnotit výklad podústavního práva. Je totiž orgánem dohledu nad ústavností postupu obecných soudů a není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovacích pravomocí, neboť jen ony jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Polemika s právním hodnocením skutkového stavu, uplatněná stěžovatelkou v ústavní stížnosti, proto nemůže založit důvod k zásahu ze strany Ústavního soudu, a to ani v případě, pokud by zastával jiný právní názor než obecné soudy, ledaže by šlo o výjimku zmiňovanou shora. O tuto situaci však v tomto posuzovaném případě nejde.
Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do ústavo u chráněných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu