Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1048/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatelky LD PRAGA, spol. s r. o., IČ: 25243993, se sídlem Karlovy Vary, Sadová 57, zastoupené JUDr. V. F., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, čj. -98, ze dne 14. 2. 2007, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a PART design, a. s., IČ: 25618105, se sídlem Radlická 28, Praha 5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byl změněn rozsudek okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 6. 2006, čj. -75. Tvrdí, že napadeným rozsudkem došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces a soudní ochranu a odkázala na y a d ( dále jen "Listina").

Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba vedlejšího účastníka o zaplacení částky 28 304 Kč,- s příslušenstvím za zhotovení internetové prezentace lázeňského domu provozovaného stěžovatelkou a za umístění této prezentace na internetu. Soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě co do částky 25 132,- Kč s příslušenstvím vyhověl, co do částky 3 672,- Kč s příslušenstvím prvostupňové rozhodnutí potvrdil a přiznal žalobci poměrnou část nákladů řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti, která postrádá jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, napadá celé řízení před oběma soudy, které označuje za vadné a jednostranné. Vytýká, že v řízení byl vyslechnut jako účastník řízení pouze zástupce vedlejšího účastníka a jako svědci několik jeho zaměstnanců. Statutární zástupce stěžovatelky naproti tomu vyslechnut nebyl, a to přesto, že jeho výslech byl stěžovatelkou navržen. Soud vůbec nepřihlédl k námitkám stěžovatelky a nehodnotil otázku aktivní legitimace na straně vedlejšího účastníka. Polemizuje s hodnocením důkazů, jak bylo provedeno soudy obou stupňů, a s právním hodnocením soudy zjištěného skutkového stavu. Podrobně rozvádí svoje pojetí výkladu § 556 obchodního zákoníku a z něho dovozuje, že nebyla mezi ní a vedlejším účastníkem platně uzavřena smlouva o dílo.

Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Není vrcholem jejich soustavy (srov. , y ČR). Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y ( y ČR). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté y a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Pod tímto zorným úhlem posuzoval důvodnost podané ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o námitku, že obecné soudy neprovedly důkazy navrhované stěžovatelkou, je třeba uvést, že z jejího vyjádření k odvolání vedlejšího účastníka proti rozsudku soudu prvního stupně, který k ústavní stížnosti připojila, vyplývá, že nezpochybňuje skutkový stav zjištěný tímto soudem a v té souvislosti ani aktivní legitimaci vedlejšího účastníka, ale pouze polemizuje s jeho právním hodnocením a to v té části, kde soud dovozuje, že došlo k uzavření platné smlouvy o dílo. Z principu subsidiarity, na kterém je postaveno projednávání ústavních stížností, vyplývá, že pokud stěžovatelka měla výhrady ke způsobu dokazování, bylo její procesní povinností je uplatnit v řízení před obecnými soudy. Jestliže soud prvního stupně neprovedl jí navržené důkazy, měla možnost tyto návrhy uplatnit v odvolacím řízení. Neučinila-li tak jen proto, že nebyla dostatečně bdělá při ochraně svých práv, nemůže se cestou ústavní stížnosti domáhat nápravy, k níž měla dostatečný prostor v řízení před obecnými soudy, kterého nevyužila.

Ústavnímu soudu z povahy jeho poslání nepřísluší hodnotit výklad podústavního práva. Je totiž orgánem dohledu nad ústavností postupu obecných soudů a není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovacích pravomocí, neboť jen ony jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Polemika s právním hodnocením skutkového stavu, uplatněná stěžovatelkou v ústavní stížnosti, proto nemůže založit důvod k zásahu ze strany Ústavního soudu, a to ani v případě, pokud by zastával jiný právní názor než obecné soudy, ledaže by šlo o výjimku zmiňovanou shora. O tuto situaci však v tomto posuzovaném případě nejde.

Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do u chráněných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu