Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 575/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. A. P., správce konkurzní podstaty úpadce Moravskoslezské dřevařské závody, Šumperk a.s. „v konkurzu“, se sídlem v Šumperku, Hlavní třída č. 5, a 2) E. S., oba zastoupeni JUDr. I. K., jimiž se domáhali, aby Ústavní soud vydal nález, jímž Okresnímu soudu ve Vsetíně uloží, aby dále ve věci, sp. zn. , nejednal se soudem ustanoveným opatrovníkem společnosti Moravskoslezské dřevařské závody, Šumperk a. s., „v konkurzu“, se sídlem v Šumperku, Hlavní třída č. 5 (dále jen „vedlejší účastník č. 5“), JUDr. J. D., a aby v řízení, vedeném pod sp. zn. , přijal plnou moc stěžovatele (správně zřejmě plnou moc vedlejšího účastníka č. 5), udělenou dne 31. 3. 2004 zmocněnci JUDr. P. D., advokátovi se sídlem v Olomouci, Ostružnická 5, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

I.

Ústavní stížností doručenou dne 25. 8. 2005 stěžovatelé vytýkají Okresnímu soudu ve Vsetíně (dále jen „okresní soud“), že jeho postupem v řízení vedeném pod sp. zn. byla dotčena jejich ústavně zaručená práva obsažená v , a d (dále jen „ “) a v Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jak uvádí stěžovatelé ve své stížnosti, D. K., J. K. a J. K. se žalobou podanou v roce 1992 u okresního soudu proti vedlejšímu účastníkovi č. 5 a následně i proti Fondu národního majetku České republiky domáhali s odkazem na příslušné restituční předpisy vydání rozsáhlého souboru majetku, nacházejícího se ve vlastnictví vedlejšího účastníka č. 5. Uvedená věc byla vedena u okresního soudu pod sp. zn. , kde vedlejšího účastníka č. 5 zastupoval na základě procesní plné moci ze dne 1. 6. 1993 JUDr. I. K. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. , byl na majetek vedlejšího účastníka č. 5 prohlášen konkurz. Na základě této skutečnosti okresní soud dovodil, že procesní plná moc JUDr. I. K. zanikla dle ustanovení , o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Správce konkurzní podstaty, Ing. A. P. [dále jen stěžovatel 1)], v souladu s ustanovením zákona o konkurzu a vyrovnání vyňal nemovitosti, které jsou předmětem sporu vedeného pod. sp. zn. , z konkurzní podstaty. Z uvedeného důvodu pak není ani osobou oprávněnou jednat za vedlejšího účastníka č. 5. Za toho může dle okresního soudu jednat jen statutární orgán. S ohledem na posledně zmíněnou skutečnost, jakož i s ohledem na to, že předseda představenstva vedlejšího účastníka č. 5, Ing. J. Š., je neznámého pobytu, ustanovil dne 28. 7. 2003 usnesením, č.j. -444, okresní soud vedlejšímu účastníku č. 5 opatrovníka JUDr. J. D., s nímž dále v řízení jedná. Stěžovatelé jsou toho názoru, že okresní soud porušil jejich výše uvedená základní práva, když nejmenoval opatrovníka zákonným způsobem. V prvé řadě je poukazováno na to, že okresní soud neprovedl náležité šetření toho, zda jsou skutečně dány podmínky dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) - (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

). Dále se domnívají, že okresní soud měl při volbě osoby opatrovníka nejprve zvážit, zda není možno ustanovit osobu s bližším vztahem k vedlejšímu účastníkovi, neboť jen taková osoba může vhodně formulovat procesní stanovisko vedlejšího účastníka č. 5, a to následně řádně hájit (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

). Ustavený opatrovník dle názoru stěžovatelů zájmy vedlejšího účastníka č. 5 náležitě neprosazoval.

Dne 8. 9. 2004 se k jednání u okresního soudu dostavil JUDr. P. D., advokát České advokátní komory, evidenční číslo 0095, se sídlem v Olomouci, a předložil plnou moc k zastupování vedlejšího účastníka č. 5 ze dne 31. 3. 2004. Stěžovatelé v tomto směru namítají, že okresní soud zasáhl do jejich ústavně zaručených práv, když plnou moc označil za formálně vadnou, neboť nebyla na ní vyznačena doložka v likvidaci a nebyla opatřena úřední pečetí. Z toho důvodu nebyla uvedená plná moc okresním soudem přijata a soud nadále pokračoval v jednání s přítomným opatrovníkem vedlejšího účastníka č. 5. Stěžovatelé k tomuto uvádějí, že advokát JUDr. P. D. soudu při ústním jednání předložil originál plné moci opatřené podpisem statutárního orgánu vedlejšího účastníka č. 5. Vedlejší účastník č. 5 nikdy nebyl v likvidaci, proto zmíněnou doložku plná moc nemohla obsahovat. Úřední pečeť není zákonná podmínka platnosti plné moci.

Stěžovatelé se s ohledem na uvedené domnívají, že naznačeným postupem okresního soudu byla zasažena jejich ústavně zaručená práva, kdy se dle jejich názoru jednalo o „jiný zásah“ ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

II.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkoumání stížnosti, musí se zabývat tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky stanovené . Ústavní stížnost byla podána včas a obsahovala veškeré formální a obsahové náležitosti. Ústavní soud se dále zabýval aktivní legitimací stěžovatelů, přičemž dospěl k závěru, že stížnost byla podána osobami neoprávněnými.

Ústavní stížnost jsou dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) oprávněny podat fyzické či právnické osoby, jejichž ústavně zaručené základní právo či svoboda bylo porušeno pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byly účastníky, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci. Stěžovatelé jsou toho názoru, že v narativní části popsaný postup okresního soudu je možno považovat za jiný zásah veřejné moci. Aniž by chtěl Ústavní soud jakkoli hodnotit postup příslušného okresního soudu, je třeba konstatovat, že k zásahu do základních práv stěžovatelů nedošlo. Z podstaty ústavní stížnosti vyplývá, že musí být vždy zachován vztah příčinné souvislosti mezi rozhodnutím, v tomto případě jiným zásahem veřejné moci a tvrzeným porušením základních práv a svobod stěžovatelů. Při zkoumání zmíněné příčinné souvislosti je v tomto konkrétním případě třeba vyjít z toho, že stěžovatelé mají zájem především na té části majetku, jež byla zahrnuta do konkurzní podstaty. Nesouhlas stěžovatelů s ustanovením opatrovníka vedlejšímu účastníku č. 5 neznamená zkrácení jejich základních práv a svobod, neboť tento byl ustanoven pro tu část majetku, jež byla na základě ustanovení § 68 zákona o konkurzu a vyrovnání z konkurzní podstaty vyloučena. Postavení stěžovatelů, coby vedlejších účastníků restitučního sporu, nebylo popsaným postupem okresního soudu ohroženo a Ústavní soud tedy uvedený zásah do jejich základních práv a svobod neshledal.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že mu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání usnesením odmítnout, neboť jsou zde splněny podmínky , tj. že jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2007

Michaela Židlická

soudce zpravodaj