Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 839/07

Ústavní soud rozhodl dne 23. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti R. S., zastoupeného JUDr. E. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2007, čj. -83, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 4. 2006, čj. -71, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. 3. 2007 domáhá se stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí.

V obsáhlé ústavní stížnosti rozvíjí stěžovatel svůj pohled na postupy obecných soudů obou instancí; má za to, že je nezbytno zrušit napadená rozhodnutí, neboť jejich vydáním soudy porušily y, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojené přílohy vzal Ústavní soud za zjištěno, že soud prvého stupně zamítl napadeným usnesením stěžovatelův návrh, aby v řízení, které zahájil žalobou v pracovněprávní věci, vystupovala v pozici vedlejšího účastníka na jeho straně Česká republika - Ministerstvo vnitra a Česká republika - Ministerstvo financí. K odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí soudem druhého stupně potvrzeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Důvody, pro které soud druhé instance odvoláním napadené usnesení soudu instance prvé potvrdil, jsou přehledně a zcela srozumitelně v jeho usnesení vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Z řečeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhou polemikou se správnými závěry obecných soudů; stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci napadených rozhodnutí založit nemohly. Za vhodné považuje Ústavní soud pouze zdůraznit, že právní názor krajského soudu, dle kterého vedlejší účastenství je založené na principu dobrovolnosti, pročež žádný subjekt nelze k němu nutit, není žádným přepjatým formalismem porušujícím základy demokratického právního státu, jakož i ústavněprávní kautely spravedlivého procesu (jak stěžovatel tvrdí), nýbrž aplikačním závěrem vyplývajícím z ústavněprávně bezchybné interpretace jednoduchého práva. Stěžovatelův opačný názor postrádá jakoukoliv racionalitu, je popřením klíčových principů civilního procesu (a to i z hlediska historického) a ve své podstatě není vyjádřením ničeho jiného, než že soudy- právě ve stěžovatelově věci - nejen že prý nemusely, ale prý dokonce ani neměly brát ohled na kogentní procesně právní normy. Absurdita této představy je očividná.

Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2007

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu