Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 922/07

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Mgr. Ing. R. O., zastoupeného Mgr. Ing. P. K., směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. prosince 2006, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti TAMDA a. s., se sídlem Hudcova 504/70a, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou elektronicky dne 11. dubna 2007 a k poštovní přepravě dne 12. dubna 2007 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. prosince 2006, sp. zn. , kterým bylo usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. prosince 2005, č. j. -18, ve výroku o zastavení exekuce potvrzeno, a ve výroku o nákladech exekuce změněno tak, že jejich náhrada ve prospěch stěžovatele, soudního exekutora, byla uložena povinné obchodní společnosti Lékárna Evropa. Tvrdí, že byla porušena jeho základní práva podle a y (dále jen „“), a a d, neboť v době rozhodnutí odvolacího soudu povinná již neexistovala.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že podal ve věci i dovolání, přičemž ústavní stížnost podává toliko z důvodu opatrnosti. To odpovídá zjištění Ústavního soudu, že dovolání stěžovatele napadlo Okresnímu soudu v Třebíči dne 17. dubna 2007.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Při interpretaci uvedeného ustanovení je třeba vycházet z toho, že ústavní stížnost podle písm. d)y představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Jak totiž konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 6. 2000,

sp. zn.

(in: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 19. N. 111. str. 79), ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice; Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti, i bez splnění této podmínky dle ustanovení .

Mimořádný prostředek, ať už jej lze odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu či nikoliv, lze uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť má stěžovatel stále otevřenou lhůtu pro podání ústavní stížnosti ( a 4 ). Podmínkou tedy je pouze to, aby jej příslušný subjekt uplatnil řádně. V každém případě podáním dovolání je zásadně provedena volba účastníka řízení, že je právě tento zákonný procesní prostředek k ochraně práva v jeho případě poslední.

Jestliže tedy stěžovatel podal ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem, a tedy před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvodu, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) – do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, není ani důvodu, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle , pro nepřípustnost odmítl, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2007

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.

soudce Ústavního soudu