Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 620/06

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti Městské části Praha 1, Vodičkova 18, zastoupené JUDr. PhDr. J. K., CSc., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 21. 6. 2006, rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 10. 1. 2006 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , ze dne 6. 1. 2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení d zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2006, odmítl tento dovolání stěžovatelky směřující do rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 10. 1. 2006 pro vady podaného dovolání podle a V odůvodnění svého usnesení Nejvyšší soud konstatoval, že stěžovatelka podala proti rozsudku Městského soudu v Praze tzv. blanketní dovolání, které neobsahovalo žádné dovolací důvody a neoznačilo důkazy k prokázání důvodů dovolání, přičemž v něm stěžovatelka sdělila, že bude do 15 dnů náležitě doplněno. Toto doplnění však stěžovatelka učinila přípisem doručeným až po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty pro podání dovolání, k němuž již proto Nejvyšší soud nemohl přihlížet. Stěžovatelka vůči tomuto odmítavému usnesení dovolacího soudu namítá, že poučení Městského soudu v Praze bylo konfúzní, a proto jí byla podle jejího názoru dovolací lhůta ve smyslu ustanovení , dovolujícího podat v tomto případě dovolání ve lhůtě do čtyř měsíců, zachována. Jak se ale Ústavnímu soudu z rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 10. 1. 2006 podává, uvedl tento v tomto rozsudku v poučení o dovolání, že proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání pouze za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam []. Jestliže posléze i stěžovatelka v opožděně podaném doplnění dovolání ze dne 20. 4. 2006 odůvodnila své dovolání otázkou zásadního právního (resp. procesněprávního) významu, pak zjevně vycházela z daného jí poučení o dovolání a měla vycházet i ze lhůty, na kterou byla v předmětném poučení upozorněna. Ústavní soud se proto s její námitkou, že napadeným odmítavým usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo zasaženo do jejího práva na soudní ochranu, nemohl ztotožnit a shledal ústavní stížnost v této části zjevně neopodstatněnou.

Stran návrhu na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 10. 1. 2006 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , ze dne 6. 1. 2005, pak byl Ústavní soud nucen konstatovat, že vzhledem k tomu, že podané dovolání nebylo vzhledem k výše uvedenému posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytoval (, , 4 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), byla ústavní stížnost ve vztahu k těmto napadeným rozhodnutím podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout zčásti podle a zčásti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2007

Miloslav Výborný

předseda senátu