Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 626/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ČEROZFRUCHT, s.r.o., Na Výsluní 765/23, Praha 10, zastoupené JUDr. J. N., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006 sp. zn. -69, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností napadla stěžovatelka rozhodnutí obecných soudů citovaná v záhlaví a tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " ") a ústavně zaručené právo dle y, přičemž navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud zjistil, že v dané věci se žalobce domáhal určení pravosti popření nevykonatelné pohledávky v konkurzu, kterou v žalobě označil jako peněžitou pohledávku ve výši 143.877, 50,- Kč uznanou správcem konkurzní podstaty.

Usnesením krajského soudu byl žalobce vyzván k odstranění vady žaloby, spočívající v její neurčitosti. Žalobce však rozhodující skutečnosti nezbytné pro posouzení jeho nároku nedoplnil, proto krajský soud rozhodl o odmítnutí žaloby dle ust. usnesením ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. -56.

Žalobce proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby podal v zákonné lhůtě odvolání, v němž žalobu opravil a doplnil. Krajský soud uplatnil autoremeduru dle ust. a své rozhodnutí změnil, neboť žaloba byla v odvolací lhůtě doplněna a opravena, a v řízení tak bylo možné pokračovat.

Odvolání stěžovatelky vrchní soud neshledal důvodným, proto napadené usnesení podle ust. potvrdil jako věcně správné. V odůvodnění uvedl, že ust. vychází z principu, dle kterého je jeho aplikovatelnost možná, jestliže jiná strana řízení v tomto řízení doposud nenabyla jakéhokoli práva z něj plynoucího. Jde tedy o normu čistě procesního charakteru, umožňující precizovat uplatněná práva i po uplynutí hmotněprávních lhůt.

K ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Praze, který uvedl, že.princip rovnosti dle y a zákazu diskriminace dle y nebyl porušen. Postup soudu se opírá o zákonná ustanovení , která nerozlišují osoby v postavení účastníků řízení tak, aby potom v rozhodnutí soudu mohlo být spatřováno znevýhodnění účastníka. Smyslem tohoto postupu je vyjasnění merita věci, aby o právech účastníka mohlo být rozhodováno soudem bez průtahů, a tak zajištěno právo na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě. Krajský soud právo na spravedlivý proces (dle , 2 y) neporušil, naopak postup, kterého se stěžovatelka domáhá (neprojednání žaloby, ačkoli k doplnění návrhu v odvolací lhůtě došlo), by k takovému porušení práv vedl. Lhůta v ust. zákona o konkurzu a vyrovnání je stanovena pro podání žaloby. Neobsahuje-li žaloba všechny zákonné náležitosti, postupuje soud dle ust. Pro žaloby související s konkurzním řízením není stanoven postup odlišný, proto je nutno výklad stěžovatele považovat za nepřípustně extenzivní. Nedošlo ani k porušení ochrany vlastnického práva stěžovatelky, neboť do sféry jejího vlastnického práva uvedené soudní rozhodnutí nijak nezasahuje. Z uvedených důvodů proto krajský soud navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.

K ústavní stížnosti se vyjádřil Vrchní soud v Praze, který odkázal na skutková zjištění a právní závěry, jež jsou uvedeny v odůvodnění rozhodnutí, přičemž ani po prostudování obsahu podání stěžovatelky neshledává důvody pro změnu stanoviska, které k vydání napadeného rozhodnutí vedlo. Vrchní soud má za to, že bylo důsledně postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními .

Stěžovatelka v ústavní stížnosti především namítá, že lhůta k podání žaloby na určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky je lhůtou zákonnou, nikoliv lhůtou soudcovskou a nelze ji prodlužovat tak, jak učinil soud prvního stupně a následně schválil vrchní soud. Pokud podaná žaloba nemá náležitosti dle ust. § 23 zákona o konkurzu a vyrovnání, je nutné ji pokládat za žalobu, která nebyla podána v propadné lhůtě ve smyslu ust. § 23 odst. 4 zákona o konkurzu a vyrovnání a je nutné ji odmítnout. Jinak by 30-ti denní lhůta stanovená v ust. § 23 odst. 4 zákona o konkurzu a vyrovnání mohla být libovolně prodlužována, tj. soud by mohl dávat výzvy k doplnění této žaloby a takovýto žalobce by měl výhodu oproti jiným žalobcům, kteří na výzvu správce konkurzní podstaty podali ve stanovené lhůtě svoji žalobu řádně a včas. Mělo tak dojít k porušení principu rovnosti práv vyplývajících z vlastnického práva dle věty druhé y. Rovněž došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle , 2 y. Stěžovatelka dále namítá, že došlo k porušení práva na zákonného soudce, neboť toto právo je nutné chápat v širším aspektu, tedy jako právo na zachování určitého předem daného a nestranného soudního postupu, řádného pořadu práva.

Ústavní soud konstatuje, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s výkladem a následnou aplikací ust. , provedenou obecnými soudy.

Dle ust. (dále též jako "dané ustanovení") platí, že "Usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo usnesení, z něhož nenabyla dosud práva osoba jiná než odvolatel, nebo usnesení, kterým bylo uloženo pořádkové opatření ( ), nebo usnesení o odmítnutí žaloby, popřípadě jiného návrhu na zahájení řízení ( , , ), nebo usnesení o odmítnutí odvolání ( ), anebo usnesení o předběžném opatření podle , může k odvolání změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví."

Z ust. vyplývá, že je to přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví, který může změnit k odvolání usnesení o odmítnutí žaloby, popřípadě jiného návrhu na zahájení řízení ( ). Ve vztahu k vymezené otázce - tj. zda tak může učinit i toliko na základě odstranění vad takového podání, pro jejichž neodstranění ve lhůtě bylo dané podání právě odmítnuto - z pohledu ústavněprávního přezkumu poukazuje Ústavní soud na své rozhodnutí ve věci

sp. zn.

, které se týkalo věcně obdobného případu a na jehož závěry v nyní projednávané věci odkazuje.

V citovaném rozhodnutí Ústavní soud konstatoval, že "Stěžovatel se mýlí, má-li za to, že okresní soud nesměl zrušit své rozhodnutí o odmítnutí žaloby a stejně tak se mýlí v úvaze, že okresní soud nebyl oprávněn prodloužit lhůtu pro odstranění vad žaloby, a to dokonce i když tato lhůta marně uplynula. Naprosto jasným ustanovením , která na tuto věc dopadají, odpovídá i zcela jasná a konstantní judikatura obecných soudů. Ústavní soud nemá důvodu jakkoli ji nerespektovat a neshledává na dosavadním postupu odvolacího soudu i soudu prvého stupně nic protiústavního."

Od závěru Ústavního soudu v tehdejší věci, kterým byl aprobován (z ústavněprávních hledisek) výklad a aplikace práva obecných soudů použitá rovněž v dané věci, není důvodu se v nyní projednávané věci odchylovat, a nelze tak než dojít k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky zjevně nedošlo. Je namístě dodat, že postup obecných soudů v dané věci byl v souladu s ustálenou judikaturu obecných soudů.

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný dle ust. odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu