Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 848/07

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Mgr. M. P., zastoupené JUDr. A. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2006 ve věci sp. zn. a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2006 ve věci sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se svým návrhem domáhá zrušení rubrikovaných usnesení, kterými mělo dojít k porušení a d (dále jen "") a současně měl být porušen Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Podle stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími obecných soudů také porušeno právo obviněného ve smyslu a y.

Usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů stěžovatelky jakožto ustanoveného obhájce. Za tři vyúčtované úkony však byla odměna přiznána pouze v základní výši a nikoli ve výši dvojnásobné, jak požadovala stěžovatelka. Soud neshledal důvody pro přiznání vyšší odměny ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost ke krajskému soudu, který ji zamítl.

Nesprávnost napadených usnesení demonstruje stěžovatelka v souvislosti s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2001 ve věci sp. zn. , dle nějž za časově náročný úkon podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu má být považován úkon, který bude vykonáván mimo stanovenou pracovní dobu advokátní kanceláře, zejména pak v sobotu, v neděli nebo ve svátek. Dle názoru stěžovatelky má obviněný ústavním pořádkem zaručené právo, aby byly v jeho prospěch činěny všechny potřebné úkony obhajoby, přičemž ustanovenému advokátovi z toho plyne povinnost tyto jednotlivé úkony řádně, svědomitě a včas ve prospěch svého klienta vykonávat.

Odmítnutím oprávněně nárokované odměny dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu měly proto obecné soudy porušit legitimní očekávání stěžovatelky ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, neboť stěžovatelka by měla mít právo na přiznání odměny za úkony, které činila ve prospěch svého klienta, a to ve zvýšené výši u těch úkonů, které musela vykonat v neděli.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí; není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem.

V projednávané věci se Ústavní soud plně ztotožňuje s odůvodněním Krajského soudu v Ostravě, ve kterém je dostatečně vysvětleno, proč není možno považovat některé úkony provedené stěžovatelkou za úkony ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Není pochyb o tom, že za časově náročný úkon je třeba považovat úkon provedený mimo standardní pracovní dobu advokátní kanceláře. Aby však mohl být takový úkon uznán za časově náročný, musí být podle názoru Ústavního soudu splněna i druhá podmínka, implicitně vyplývající z výše uvedené interpretace § 12 odst. 1 advokátního tarifu, a sice že provedený procesní úkon nesnesl odkladu, respektive musel být v zájmu klienta vykonán právě v den pracovního klidu. Podle mínění Ústavního soudu však všechny sporné úkony naléhavost postrádaly, o čemž ostatně svědčí i skutečnost, že jejich písemné podání stěžovatelka provedla až několik dní po jejich (tvrzeném) faktickém provedení.

Tvrzení stěžovatelky, že obecné soudy nejsou dostatečně kvalifikovány k posouzení výše uvedené naléhavosti provedeného úkonu ve smyslu § 12 odst. 1 tarifního řádu, a rozhodování o této otázce jim proto vůbec nepřísluší, nelze v žádném případě přisvědčit. Z argumentace stěžovatelky se jeví, že podle jejího názoru by měly soudy pouze mechanicky aprobovat všechny vyúčtované náklady předkládané advokáty a nesměly by tak zkoumat oprávněnost jednotlivých uvedených položek. Takovou argumentaci je proto třeba podle mínění Ústavního soudu zcela kategoricky odmítnout.

Vzhledem ke shora uvedenému musí Ústavní soud konstatovat, že napadenými usneseními obecných soudů nebylo porušeno žádné výše uvedené ustanoveníy nebo Úmluvy. Výslovně přitom dodává, že nebylo porušeno ani legitimní očekávání stěžovatelky ve smyslu Dodatkového protokolu k Úmluvě, neboť toto ustanovení nemůže v žádném případě chránit tu část majetku stěžovatelky, představující očekávanou odměnu za právní zastupování, jestliže se výše této odměny odvozuje pouze ze subjektivně provedeného výpočtu předmětné tarifní odměny, postrádající schválení příslušným soudním orgánem.

Právní názor obecných soudů podle názoru Ústavního soudu nevybočuje z mezí zákona, je z ústavního hlediska plně akceptovatelný a jeho odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné. Okolnost, že se stěžovatelka se závěry vyslovenými v napadených rozhodnutích neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti. Právní závěry, které obecné soudy v napadených rozhodnutích učinily, jsou výsledkem aplikace práva, jež se nachází v mezích ústavnosti.

Ústavní soud proto návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu , mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu