Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 785/06

Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. F., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2006, čj. -300, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 11. 2005, čj. -267, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 17. 10. 2006 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí a s tvrzením, že obecné soudy svým postupem a rozhodováním porušily ústavně zaručená práva stěžovatele zakotvená v a hlavě páté d (dále jen " "), se domáhal jejich zrušení.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo k odvolání E. Š. změněno usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 29. 11. 2004, čj. -256, vydané ve věci výkonu rozhodnutí, vedeném proti E. Š. jako povinné na návrh oprávněné Volksbank CZ, a. s., tak, že příklep stěžovateli (jakožto vydražiteli) k nemovitostem, blíže označeným ve výroku tohoto rozhodnutí, se neuděluje. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dovolání, které však Nejvyšší soud usnesením, rovněž napadeným touto ústavní stížností, jako nedůvodné podle (dále jen " ") zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na to, že své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil "údajnou" vadou řízení, spočívající v tom, že soud prvního stupně na dražebním jednání konaném dne 29. 11. 2004 nezajistil povinné tlumočení do znakové řeči, což mělo za následek, že se povinná nemohla řádně zúčastnit dražby. Dovolací soud pak měl vycházet z toho, že byl porušen princip rovnosti účastníků řízení, neboť povinná se nemohla plnohodnotně zúčastnit předmětného dražebního roku, když nemohla podat námitky proti příklepu, námitky proti způsobu protokolace apod. S tímto postupem stěžovatel vyjadřuje nesouhlas a tvrdí, že řádně splnil všechny své povinnosti, a proto důvodně očekával, že se stane vlastníkem předmětu dražby. Za této situace nebylo jeho vlastnictví dostatečně chráněno, čímž došlo k porušení y. Dále stěžovatel namítá, že obecné soudy přiznaly ochranu vedlejší účastnici, aniž by jakkoliv zohlednily právo na soudní ochranu druhé strany, tj. stěžovatele. Přitom to byla právě vedlejší účastnice, která v důsledku neplnění svých závazků nechala věc dojít do fáze výkonu rozhodnutí, zatímco stěžovatel, jak znovu opakuje, nijak nepochybil. Stěžovatel pokládá za zarážející, že soudy vzaly v potaz skutečnost, že povinná ohlašovala svou zdravotní indispozici v průběhu celého řízení, teprve poté, co měl práva nabýt právě on (stěžovatel). Dle stěžovatele měl být porušen princip rovnosti k jeho tíži, protože povinná mohla svá práva uplatňovat prostřednictvím svého zmocněnce či písemně. V souvislosti s tím stěžovatel zpochybňuje zdravotní indispozici povinné a tvrdí, že ji zneužila k obstrukcím a průtahům řízení. V důsledku toho mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh.

Namítá-li stěžovatel porušení y, nutno odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, dle které uvedený článek chrání vlastnické právo existující, zpravidla již konstituované, a nikoli pouhý nárok na ně (srov. např. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, č. 5). Stěžovatel se vlastníkem vydražených věcí nestal, neboť rozhodnutí o příklepu nenabylo právní moci (viz ); s ohledem na skutečnost, že zákon připouští proti tomuto rozhodnutí řádný opravný prostředek - odvolání, jenž nakonec byl i jiným účastníkem řízení využit, musel s eventualitou, že se vlastníkem vydražených věcí nestane, počítat.

Namítá-li stěžovatel porušení svého práva na spravedlivý proces, a to v důsledku nesprávného posouzení otázky případných vad procesního postupu soudu prvního stupně a jejich dopadu na zákonnost usnesení soudu prvního stupně, z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že příslušné soudy se jeho námitkami uplatněnými v odvolacím i dovolacím řízení, které v podstatě jen opakuje v ústavní stížnosti, zabývaly, přičemž řádně, tj. srozumitelně a v souladu s pravidly logiky, vysvětlily, proč je nelze považovat za důvodné. Skutečnost, že stěžovatel s tímto posouzením nesouhlasí, opodstatněnost ústavní stížnosti, jak rovněž plyne z konstantní judikatury Ústavního soudu, nezakládá. Ústavní soud tak nemá, co by rozhodnutím obecných soudů z hlediska ústavnosti vytkl, a pro stručnost odkazuje na jejich závěry. Pokud stěžovatel namítá, že takto bylo postupováno obecnými soudy proto, že se stal vydražitelem právě on, jedná se o ničím neodůvodněnou spekulaci. Uvádí-li stěžovatel, že v posuzované věci si své povinnosti plnil, a přesto bylo rozhodnuto v jeho neprospěch, a že tedy byl obecnými soudy poškozen, lze připomenout, že v případě vzniku konkrétní škody se - vzhledem k nezákonnému rozhodnutí soudu prvního stupně - může domáhat náhrady škody postupem podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

S ohledem na tyto důvody Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu