Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 895/07

Ústavní soud rozhodl dne 12. dubna 2007 ve věci ústavní stížnosti Z. S., zastoupené JUDr. E. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2007, čj. , -249, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 3. 2006, čj. -142, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 8. 2006, čj. -187, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost doručenou Ústavnímu soudu osobně dne 6. 4. 2007 domáhá se stěžovatelka z důvodů podrobně v ústavní stížnosti vyložených kasace rozhodnutí obecných soudů v záhlaví tohoto usnesení označených.

V ústavní stížnosti ohlašuje stěžovatelka, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podala též dovolání, o němž však není jasné, zda jej dovolací soud připustí.

Z připojené kopie rozsudku Krajského soudu v Praze je patrno, že tímto rozsudkem byl rozsudek soudu nalézacího dílem změněn, dílem potvrzen a dílem zrušen. Rozsudek obsahuje zcela přesné poučení o tom, do kterých jeho výroků a za splnění jakých podmínek je přípustné podat dovolání.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ().

Podala-li tedy stěžovatelka do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu ex lege přípustné dovolání [ ], čerpá dosud procesní prostředek poskytnutý jí zákonem k ochraně práva; je vyloučeno, aby Ústavní soud za takovéto situace [a to aniž by byly zjištěny podmínky projednatelnosti dle ] ještě před rozhodnutím dovolacího soudu do sporu vstupoval a přezkumem opodstatněnosti (důvodnosti) ústavní stížnosti de facto rozhodovací činnost Nejvyššího soudu nahrazoval.

Z týchž důvodů nelze nyní rozhodnout ani o té části ústavní stížnosti, jíž je napaden potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu. V souvislosti s uvedeným nejeví se procesně nezbytným a vhodným řízení o podané ústavní stížnosti v této části do rozhodnutí Nejvyššího soudu přerušovat nebo i bez formálního přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího soudu vyčkávat; neshledá-li dovolací soud v této části dovolání přípustné podle ustanovení , zůstává stěžovatelce otevřena lhůta k podání nové ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení .

Stěžovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu i ve výroku, jímž byl zrušen výrok II. rozsudku soudu nalézacího.

Kasace kasačního rozhodnutí nepřichází však v úvahu z důvodů dále uvedených.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity vyplývá z y, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná (podobně usnesení , nepublikováno).

Předmětné soudní řízení nebylo dosud (v rozsahu zrušené části prvoinstančního rozsudku) pravomocně ukončeno, a stěžovatelka tak stále disponuje opravnými procesními prostředky uplatnitelnými před obecnými soudy v probíhajícím řízení. Teprve poté, co by stěžovatelka využila všech prostředků k ochraně svého práva a konečné rozhodnutí ve věci by stále pokládala za protiústavní, mohla by se se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud. Vzhledem k tomu, že nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolující meritorní přezkum ústavní stížnosti, Ústavní soud se proto stížnostními námitkami nemohl zabývat ani v této části návrhového žádání.

Je očividné, že při nepřípustnosti ústavní stížnosti vůči rozhodnutí odvolacího soudu není možné vést úvahy o požadavku stěžovatelky na zrušení rozsudku soudu prvého stupně.

Z uvedených důvodů nezbylo tedy, než ústavní stížnost odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2007

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj