Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 389/06

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele JUDr. Z. A., právně zastoupeného JUDr. P. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2006, č.j. -33, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2006, č.j. -52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 3. 7. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2006, č.j. -33 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2006, č.j. -52.

Výše uvedenými usneseními mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatele, jež jsou mu garantována d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2006, č.j. , byl v souvislosti s kasační stížností žalobce I. Y. proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR ustanoven stěžovatel právním zástupcem žalobce. Současně mu byla uložena povinnost doplnit kasační stížnost tak, aby byla v souladu s ustanoveními a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Přestože byl stěžovatel poučen o nepřípustnosti opravných prostředků, napadl rozhodnutí krajského soudu kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud svým usnesením ze dne 20. 3. 2006, č.j. -55, odmítl.

Stěžovatel je toho názoru, že v důsledku stížnosti, kterou podal na ministra vnitra, je v kolizním vztahu s žalovaným a nemůže jej s ohledem na ustanovení , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zastupovat. Součástí práva žalobce na spravedlivý proces je i právo na poskytnutí právní pomoci nezávislým a nestranným zástupcem. Tomuto právu pak koresponduje povinnost stěžovatele jako advokáta odmítnout zastoupení žalobce pro kolizi jeho zájmů. Tím, že byl stěžovatel ustanoven zástupcem žalobce, mělo dojít k zásahu do práva na spravedlivý proces.

Přípisem ze dne 18. 9. 2006 zaslala soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové vyjádření k ústavní stížnosti, k němuž přiložila usnesení, jímž byl stěžovatel zproštěn povinnosti zastupovat žalobce v dotčeném soudním sporu.

III.

Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů přezkoumal, přičemž shledal, že ústavní stížnost je dílem opožděně podaná a dílem zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl po podání ústavní stížnosti zproštěn povinnosti zastupovat žalobce, nastala tak situace, která je v teorii a praxi ústavního soudnictví označovaná jako mootness (srov. Braveman, D., Banks, W., Smolla, R.: Constitutional Law. 3. vyd., New York 1991, s. 75-85, Barron, J., Dienes, C.: Constitutional Law. 4. vyd., St. Paul 1995, s. 83-85) nebo jako požadavek bezprostředního a přítomného zásahu (unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit) v praxi Spolkového ústavního soudu (např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar. Heidelberg 1992, s. 1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht. 3. vyd., München 1994, s. 142150), tj. stav, kdy již spor odezněl nebo byl vyřešen jinou cestou a s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení již nemá další smysl řízení v nějaké věci provádět.

Z povahy institutu ústavní stížnosti vyplývá, že Ústavní soud je povolán zasáhnout pouze tehdy, byla-li rozhodnutím, popř. jiným zásahem orgánu veřejné moci, porušena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele. Poté, co došlo k odpadnutí tvrzeného zásahu do základních práv a svobod, by mohl Ústavní soud přistoupit nejvýše ke konstatování tzv. akademického výroku, což je však zcela výjimečné, např. v případech, kdy by přicházel v úvahu nárok na odškodnění za protizákonné rozhodnutí státního orgánu, k tomu srovnej např. Šimíček, V. Ústavní stížnost, 3. vydání, Linde, 2005, str. 102-103.

Napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové bylo stěžovateli doručeno dne 5. 1. 2006 s tím, že v závěru byl řádně poučen o tom, že rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení a také o tom, že opravné prostředky proti němu nejsou přípustné (ustanovení za použití ustanovení ). Z ustanovení mimo jiné vyplývá, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podal-li tedy stěžovatel ústavní stížnost elektronickou formou dne 3. 7. 2006 (doplňující návrh předán k poštovní přepravě dne 4. 7. 2006), je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti ve vztahu k usnesení krajského soudu nebyla zachována.

Z výše uvedených důvodů pak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby předmětný návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, a to ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2006, č.j. -33, pro opožděnost [ ], a ve vztahu k usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2006, č.j. -52, pro zjevnou neopodstatněnost [ ]

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2007

Miloslav Výborný

předseda senátu