Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 668/06

Ústavní soud rozhodl dne 18. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. T. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2006, čj. -147, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 22. 8. 2006 se stěžovatelka domáhala zrušení shora označeného soudního rozhodnutí s tím, že na jeho základě došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva, jež je zakotveno v a 4, , a 2 d (dále jen " ").

Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") sp. zn. , napadeným rozhodnutím bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky ze dne 9. 3. 2006 proti rozhodnutí okresního soudu výše uvedené spisové značky, avšak neuvedeného data. V tomto podání stěžovatelka nekonkretizovala, o jaké rozhodnutí jde, ani neuvedla důvody, pro které je blíže neurčené rozhodnutí napadáno. Okresní soud stěžovatelku usnesením ze dne 14. 3. 2006 vyzval k odstranění vad tohoto podání s poučením, jak tyto mají být odstraněny, přičemž jí k tomu stanovil 7denní lhůtu s tím, že pokud vady neodstraní, bude její odvolání odmítnuto. Toto usnesení bylo stěžovatelce prostřednictvím jejího právního zástupce doručeno dne 24. 3. 2006. Protože stěžovatelka na výzvu nereagovala, Krajský soud v Ostravě postupoval podle za použití a její odvolání odmítl. K tomu doplnil, že od 23. 12. 2005 do 23. 2. 2006 (pozn.: kdy stěžovatelka neměla kvůli odcizení osobní doklady) soud prvního stupně žádné rozhodnutí nevydal. S ohledem na tyto skutečnosti není zřejmé, proti čemu odvolání stěžovatelky směřuje.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že podané odvolání chtěla odůvodnit poté, co bude ukončena její pracovní neschopnost, a to po osobním nahlédnutí do soudního spisu, a tak požádala o prodloužení lhůty k doplnění odvolání, a to do ukončení své pracovní neschopnosti. Stěžovatelka dále uvedla, že jí byly v předmětné době odcizeny doklady, takže jí pošta odmítala předávat doporučené zásilky, že se ocitla v tíživé finanční situaci, takže jí byl ustanoven právní zástupce, a také že nesouhlasí s podanou žalobou na přivolení k výpovědi z nájmu bytu, neboť své povinnosti plnila řádně a včas. K porušení shora uvedených ustanovení y mělo dojít tím, že stěžovatelce nebyla poskytnuta dostatečná lhůta k doplnění odvolání.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Porušení ústavně zaručených základních práv mělo být dle stěžovatelky způsobeno tím, že jí obecné soudy svým postupem znemožnily doplnit odvolání obsažené v podání ze dne 9. 3. 2006. Tak tomu ovšem evidentně nebylo, neboť stěžovatelka byla prostřednictvím svého právního zástupce vyzvána k odstranění vad předmětného odvolání. Tyto mohly být odstraněny přímo jejím právním zástupcem; ostatně i v případě, že by byla z nějakého důvodu osobní účast stěžovatelky na tomto úkonu nezbytná, avšak např. vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu nemožná, mohl její právní zástupce požádat o prodloužení lhůty stanovené soudem k odstranění vad návrhu. To se však nestalo, ve spise je pouze založen přípis právního zástupce stěžovatelky ze dne 12. 4. 2006, v němž soud žádá o prodloužení lhůty k vyjádření, k němuž byla stěžovatelka vyzvána dopisem ze dne 25. 1. 2006. Z uvedeného je zřejmé, že to nebyly obecné soudy, nýbrž stěžovatelka, kdo svým jednáním, resp. nečinností zapříčinil, že předmětné podání nemohlo být věcně projednáno. Lze snad jen dodat, že Ústavnímu soudu není ani zřejmé, projednání čeho vlastně chtěla stěžovatelka prostřednictvím podané ústavní stížnosti dosáhnout, a jak tedy mohla být - v konečném důsledku - dotčena na svých právech.

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu