Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 845/06

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného JUDr. P. C., proti výroku III. rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti výroku III. shora označeného rozhodnutí správního soudu, pročež se domáhá, s ohledem na deklarované porušení jeho ústavně zaručeného práva dle d a práva na přiměřenou náhradu nákladů řízení, coby součásti práva na spravedlivý proces, jeho kasace.

V záhlaví tohoto usnesení citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. (výrok I.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II.), a ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. P. C., byla přiznána odměna za zastupování ve výši 650 Kč (výrok III.).

Ústavní soud zkoumal nejprve otázku, zda stěžovatel je osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že stěžovatel takovouto osobou není.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle ) písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [ust. ) písm. a) , o Ústavním soudu]. Předpokladem podání ústavní stížnosti je tedy to, že stěžovatel tvrdí, že pravomocným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Ze strany Ústavního soudu lze potom stěžovateli vyhovět pouze v případě, že tvrzení o porušení jeho ústavně zaručeného práva nebo svobody bylo shledáno důvodným. Nelze tedy podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů (srov. např.

).

To však stěžovatel svou ústavní stížností, kterou napadá pouze výrok III. citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, správně nereflektuje. Z povahy věci je totiž zřejmé, že stěžovatel nemůže být dotčen ve sféře svých práv napadeným výrokem, neboť ten má relaci toliko ve vztahu k advokátovi JUDr. P. C.i (jednalo se o otázku přiznání odměny ustanovenému zástupci stěžovatele za zastupování). Nešlo naopak o přiznání náhrady nákladů řízení, o kterých bylo rozhodnuto pouze v rámci výroku II. označeného rozsudku (poukaz stěžovatele na porušení jeho práva na přiznání přiměřené náhrady nákladů řízení rozhodnutím správního soudu ve výroku III. je tak nepřípadný).

Obsah ústavní stížnosti stěžovatele v podstatě značí dovozování porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod toliko z dotčení třetí osoby ve sféře jejích práv (ustanovenému advokátovi stěžovatele měla být přiznána odměna v jiné výši), pročež takto koncipovaná ústavní stížnost ve svém důsledku značí podanou ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby.

Z toho, ve světle shora podaných úvah, plyne, že stěžovatel nemůže být osobou oprávněnou podat ústavní stížnost ve smyslu shora citovaného ) písm. a) , o Ústavním soudu.

Ústavní stížnost je tedy podána osobou zjevně neoprávněnou, a proto jsou naplněny podmínky ustanovení pro její odmítnutí soudcem zpravodajem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2007

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj