Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 771/07

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2007 soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Z. Č., směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2007, č. j. -32, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností podanou dne 22. 3. 2007 domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o věcné příslušnosti, ve věci jím podané žaloby na zrušení rozhodčího nálezu, a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ( d, dále "Listina"), zejména pak právo nebýt odňat zákonnému soudci ( y) Stěžovatel v argumentačně strohé ústavní stížnosti uvedl, že žalobu mylně podal u Obvodního soudu pro Prahu 9, ačkoli věc má v prvním stupni projednávat Městský soud v Praze. Obvodní soud věc předložil Vrchnímu soudu v Praze, který rozhodl (ačkoli s tím stěžovatel nesouhlasil), že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 9. Odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu je nesprávné, a stěžovatel se obává, že řízení bude moci být v kterékoli fázi řízení napadeno s tím, že ve věci rozhoduje věcně nepříslušný soud.

Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , včetně podmínky plynoucí z ust. , která vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Ústavní stížnost podle písm. d) y ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Jinými slovy musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele.

Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel ji podává veden obavou z hypotetického vývoje řízení. Avšak i kdyby bylo napadené rozhodnutí vadné, nejde v dané fázi řízení o vadu, jež by nebyla zhojitelná později, v rámci opravných prostředků proti eventuálnímu rozhodnutí vyhovujícího námitce věcné nepříslušnosti. Z hlediska subsidiarity řízení o ústavní stížnosti totiž není rozhodné, zda řízení může být napadeno, nýbrž zda půjde o napadení účinné. Taková situace však v dané věci nenastala a úvahy a očekávání o věcech příštích nemohou vést k závěru o příslušnosti Ústavního soudu, zvlášť když se tyto úvahy drží jen jedné alternativy vývoje,

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel má (či bude mít) ve své dispozici i jiné procesní prostředky k ochraně svých práv, než je ústavní stížnost, a proto je nyní podaná ústavní stížnost nepřípustná.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 4. dubna 2007

Eliška Wagnerová

soudkyně zpravodajka