Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 807/06

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. T. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 10. 12. 2006, na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 5. 3 2007, napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí s tím, že bylo jimi zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva podle a 4, a d.

Z předložené ústavní stížnosti a připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. , byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na ochranu osobnosti směřující proti žalovanému I. K. Stěžovatelka proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. , rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 18. 10. 2006. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. Ústavní soud zjistil, že podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 20. 11. 2006, stěžovatelka vznesla námitku k doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2004, č. j. -17 (stěžovatelkou označené jako usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. -17) a podáním ze dne 10. 12. 2006, doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 20. 12. 2006, podala stěžovatelka proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. , dovolání.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že její ústavně zaručená práva byla zejména porušena tím, že v provedeném řízení nebyla včas Krajským soudem v Ostravě předvolána k nařízenému jednání na den 20. 12. 2005, neměla dostatek času připravit se k tomuto jednání a toto jednání nebylo odročeno, přestože o to žádala. Dále stěžovatelka namítala, že nebyla řádně poučena o osvobození od hrazení soudních poplatků a možnosti žádat ustanovení bezplatného právního zástupce, u odvolacího soudu bylo jednáno v její nepřítomnosti a nebyl respektován její zdravotní stav. Stěžovatelka má za to, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. , nenabylo oprávní moci, neboť toto usnesení převzala místo žalovaného I. K. E. K., která není účastníkem řízení. Stěžovatelka proto trvá na opakovaném doručení tohoto usnesení, neboť v řízení vznikla značná překážka v řízení ode dne 5. 8. 2004 a úkony prováděné ode dne 7. 8. 2004 jsou v rozporu se zákonem a stěžovatelka je považuje za neplatné. Podle názoru stěžovatelky řízení v celé věci se musí vrátit k datu vniklé překážky v řízení samém.

Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti a předpoklady, požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka tvrdí, že jí nebyla obecnými soudy poskytnuta náležitá procesní ochrana a nesprávným postupem soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem. Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. , námitku, kterou stěžovatelka namítala podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 20. 11. 2006, a to námitku k doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2004, č. j. -17 (č. listu 104), uplatnila až po nabytí právní moci rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. (právní moc dne 18. 10. 2006). Stěžovatelka tak vznáší námitky, které v průběhu řízení před obecnými soudy řádně neuplatnila a které mohla napadnout žalobou pro zmatečnost. Ústavní stížnost je z těchto důvodů nepřípustná.

Ústavní stížnost je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a)]. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3). Podle ustanovení § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ústavní stížnost je třeba chápat jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod jednotlivce za situace, kdy právní prostředky určené k jejich ochraně byly již vyčerpány a nelze se jich jiným zákonným způsobem domáhat (srov. ustanovení ). Ústavní soud stojí ve své rozhodovací praxi na stanovisku, že ochrana ústavnosti není, a z povahy věci ani nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci a za procesní prostředky k ochraně práva považuje nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit. Podle judikatury Ústavního soudu není přípustné, aby se Ústavní soud vypořádával s novotami, jež mohly být tvrzeny již v řízení před obecnými soudy, a tím je vyloučil z posuzování těchto tvrzení a nahrazoval jejich rozhodovací činnost. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. , stejně jako z ústavní stížnosti samé nevyplynulo, že by stěžovatelka svoje námitky v provedeném řízení uplatnila tak, aby mohly být řádně vypořádány v soustavě obecných soudů, ač tak učinit mohla.

Podle ustanovení může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Uvedený procesní institut, koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek, má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. V projednávané věci stěžovatelka podala ústavní stížnost jak proti rozsudku soudu prvního stupně, tak i proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo dle ustanovení potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Takové rozhodnutí je možné ve smyslu ustanovení napadnout ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení žalobou pro zmatečnost. Tento mimořádný opravný prostředek slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Tvrdí-li tedy stěžovatelka, že ze strany obecných soudů došlo k závažným procesně právním nedostatkům, tedy k pochybením, která zakládají možnost domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, měla tento opravný prostředek podat. S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka v řízení před Ústavním soudem neprokázala, že by tento opravný prostředek uplatnila, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou.

Vzhledem k výše uvedenému a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů soudkyně zpravodajka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle jako nepřípustnou odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2007

Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka