Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 667/07

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. Š., právně zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Cihlářova 4, Moravská Třebová, proti usnesení Policie ČR, Okresní ředitelství Bruntál, ze dne 17. 5. 2006, ČTS: PRBR-165/BR-2006, a proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 1 ZT 236/2006,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení obou shora uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tím, že jimi měla být porušena jeho ústavně zaručená práva dle , a y základních práv svobod. Dále stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost je přípustná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), z důvodu, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí okresního státního zastupitelství, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání jeho osoby pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 trestního zákona. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak začala stěžovateli běžet již ode dne doručení usnesení Okresního státního zastupitelství v Bruntále 1 ZT 236/2006 ze dne 28. 6. 2006. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 10. 3. 2007, tedy zjevně po lhůtě stanovené zákonem.

Stěžovatel, zřejmě vědom si shora uvedené skutečnosti, se v ústavní stížnosti dovolává aplikace ustanovení .

Ustanovení vymezuje okolnosti, které mají za následek odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost [ ]. Jedná se o situaci, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovení uvedeného zákona představuje výjimku z uvedené zásady. Podle něj Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Z uvedeného vyplývá, že aplikace ustanovení přichází v úvahu pouze pokud se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou. V posuzované věci lze z hlediska vyčerpání procesních prostředků k ochraně práva podanou ústavní stížnost považovat naopak za přípustnou, neboť posledním prostředkem k ochraně práva podle citovaného ustanovení bylo napadené rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Bruntále. Zákonná podmínka pro aplikaci zmíněného ustanovení v dané věci tak není splněna.

Z návrhu vyplývá, že stěžovatel chtěl aplikací uvedeného ustanovení docílit prominutí (prodloužení) zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. Zákonná šedesáti denní lhůta k podání ústavní stížnosti je stanovena kogentním ustanovením a její nedodržení nelze prominout. Ustanovení v žádném případě nelze považovat za prostředek, jímž by bylo možné takového následku dosáhnout.

Z příloh k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel byl již v této věci obžalován a Okresním soudem v Bruntále nepravomocně odsouzen trestním příkazem ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků. Proti trestnímu příkazu podal v zákonné lhůtě odpor. Ve věci tedy nebylo dosud pravomocně rozhodnuto a stěžovatel bude mít možnost, pokud bude na základě podané obžaloby pravomocně odsouzen, podat ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů v této věci.

Z výše uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2007

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj