Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 354/06

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Bouzkem, advokátem, se sídlem Tylova 4, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2005, č. j. -1346, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 6. 2006, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soudu") ze dne 24. 6. 2005, č. j. -1346 (dále jen "rozsudek krajského soudu") a rozsudek Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. (dále jen "rozsudek vrchního soudu"), kterými byl shledán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") ve spolupachatelství.

Stěžovatel uvádí, že sdělení obvinění musí splňovat náležitosti podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"). Pokud podstatné náležitosti chybí, nejde o zákonné sdělení obvinění a veškeré následně provedené úkony jsou procesně neúčinné. Připomíná, že podle čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu. Obviněný musí na základě sdělení obvinění disponovat dostatečnými informacemi, aby mohl připravit svoji obhajobu.

V posuzované věci usnesení o zahájení trestního stíhání dle jeho přesvědčení trpí nedostatečným vyjádřením objektivní i subjektivní stránky trestného činu, neboť se v něm hovoří o tom, že obvinění "pod pohrůžkou násilí... ohrožovali J. B., kdy následně odcizili...". Jedná se tedy o popis jednak trestného činu násilí proti skupině obyvatel, jednak trestného činu krádeže a není zřejmý úmysl pachatele použít pohrůžky násilí právě proto, aby se zmocnil cizí věci.

Vzhledem k uvedenému má stěžovatel za to, že došlo k porušení citovaného čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy a navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

II.

Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.

Krajský soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích uvedlo, že ústavní stížnost považuje za bezpředmětnou.

Vrchní soud uvedl, že setrvává na stanovisku, které vyjádřil ve svém rozhodnutí.

Vrchní státní zastupitelství v Praze se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.

Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržená vyjádření stěžovateli k replice, neboť neobsahovala žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci.

III.

Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od krajského soudu předmětný spis sp. zn. . Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Proti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání je přípustná stížnost a proti rozhodnutí o ní je dále přípustná stížnost ústavní (byť vyhovění takovéto ústavní stížnosti připadá v úvahu pouze v případě naprostého nedostatku odůvodnění - srovnej nález Ústavního soudu

sp. zn.

). Jak vyplývá z vyžádaného spisového materiálu, stěžovatel takovéto prostředky nevyužil. Stěží proto může nekorektnost zahájení trestního stíhání namítat nyní. Ústavní soud též poznamenává, že důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a úkolem Ústavního soudu není nahrazovat činnost orgánů činných v trestním řízení a obecných soudů vlastním hodnocením zákonných náležitostí záznamu o sdělení obvinění. Stěžovatel nadto spatřuje nezákonnost sdělení obvinění v podstatě pouze ve stylistických pochybeních při jeho odůvodnění.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2007

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu