Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 39/06

Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2007 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky Z. K., zastoupené JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kamenická 1, o ústavní stížnosti proti postupu Nejvyššího správního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. , postupu Krajského soudu v Plzni v řízení vedeném pod sp. zn. , a postupu MUDr. F. Č. jako člena posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 31. 1. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), doplněný přípisem ze dne 24. 3. 2006, jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala vydání nálezu, v němž by bylo konstatováno, že postupem Nejvyššího správního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. , postupem Krajského soudu v Plzni v řízení vedeném pod sp. zn. , a postupem MUDr. F. Č. jako člena posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí byla porušena její ústavně zaručená práva vyplývající z , a 2, a 2, a d (dále jen " ").

Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 5. 2002, č. j. 475 704 069, byla zamítnuta žádost stěžovatelky o přiznání plného invalidního důchodu. Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka žalobou, kterou Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 1. 12. 2003, č. j. -81, zamítl. Nejvyšší správní soud pak rozsudkem ze dne 31. 10. 2005, č. j. -131, zamítl kasační stížnost stěžovatelky směřující proti rozhodnutí krajského soudu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že v lékařském posudku, vyžádaném krajským soudem, byl obsažen odstavec nadepsaný slovy "Orientačně", v němž MUDr. Č. hodnotil její duševní stav a její schopnost chápat význam a smysl soudního projednávání, aniž by ovšem byl k takovému hodnocení oprávněn, neboť povaha zdravotních obtíží stěžovatelky, jež byly zejména ortopedického rázu, zkoumání jejího duševního stavu nevyžadovala. Stěžovatelka měla za to, že údaje obsažené v odstavci "Orientačně" jsou nepravdivé a že ji poškozují v jejích ústavně zaručených právech, a to konkrétně v právu na nedotknutelnost osoby a soukromí dle y a právu na zachování lidské důstojnosti a osobní cti dle y.

Stěžovatelka dále uvedla, že u jednání posudkové komise byl přítomen třetí lékař, jehož jméno není uvedeno v protokolu z jednání, přičemž na tuto skutečnost nebyl v řízení brán zřetel. Předmětný posudek rovněž trpěl formálními nedostatky, na něž stěžovatelka opakovaně upozorňovala, přesto byl v řízení před obecnými soudy užit jako důkaz. V důsledku výše uvedených pochybení, jakož i tím, že ve věci rozhodovala samosoudkyně JUDr. Charvátová, která měla být z projednávání a rozhodování věci vyloučena, a tím, že stěžovatelce bylo odepřeno právo na právní pomoc, došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu y, stejně jako dalších práv vyplývajících z a d.

Závěrem stěžovatelka konstatovala, že v současné době pobírá starobní důchod, proto pro ni nemá zrušení výše uvedených rozhodnutí žádný význam. Nicméně trvala na tom, že její ústavně zaručená práva byla porušena a požadovala, aby Ústavní soud toto porušení v souladu s ustanovením deklaroval.

II.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Podstatu ústavní stížnosti stěžovatelky tvořilo přesvědčení, že v důsledku vypracování výše uvedeného lékařského posudku došlo k neoprávněnému zásahu do jejích osobnostních práv. Proti takovému zásahu se však stěžovatelka mohla bránit žalobou na ochranu osobnosti, na což byla upozorněna již v odůvodnění rozsudku krajského soudu ze dne 1. 12. 2003, č. j. -81. Jelikož stěžovatelka, pokud jde o tuto část ústavní stížnosti, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval, byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost v této části odmítnout jako nepřípustnou podle .

Pokud jde o další uplatněné námitky, nebylo možno přehlédnout, že stěžovatelka se dožadovala konstatování porušení svých ústavně zaručených práv, aniž by se současně domáhala kasace rozhodnutí, jejichž prostřednictvím mělo k neoprávněnému zásahu dojít. K rozhodování o takovém návrhu není Ústavní soud příslušný.

Ústavní soud je povinen při výkonu svých kompetencí respektovat zásadu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon ( y a v y). Dle může Ústavní soud zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo příslušnému státnímu orgánu zakázat, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a, je-li to možné, může mu i přikázat, aby obnovil stav před porušením. Ústavní soud však není povolán k pouhému konstatování porušení ústavně zaručeného práva či svobody.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu i z odborné literatury (srov. Filip, Holländer, Šimíček: , Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2001, str. 296 a násl.) vyplývá, že ústavní stížností může být napaden pouze aktuální, trvající zásah orgánu veřejné moci; tedy zásah, jehož negativní důsledky ve vztahu ke stěžovateli stále přetrvávají. Za situace, kdy je z vyjádření samotné stěžovatelky zřejmé, že rozhodnutí obecných soudů již nemají negativní dopad do její právní sféry a že případné vyhovující rozhodnutí Ústavního soudu by mělo výhradně akademickou povahu, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2007

Michaela Židlická

soudce zpravodaj