Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 848/06

Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Petrem Kalenským, advokátem v Praze 2, Hálkova 2, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 1. 2006, čj. -37, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2006, čj. -58, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 15. 11. 2006 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí s tím, že obecné soudy svým postupem porušily a 4 y, a 2 d a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také Trestněprávní úmluvu o korupci (vyhlášenou pod č. m. s.).

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích bylo podle zastaveno řízení o výkon rozhodnutí, zahájené proti stěžovateli Okresní správou sociálního zabezpečení Praha-západ, k vymožení částky 27 094,73 Kč, s odůvodněním, že oprávněná dříve, než o jejím návrhu bylo rozhodnuto, vzala tento svůj návrh zpět.

Toto rozhodnutí napadl stěžovatel odvoláním, v němž se domáhal, aby je odvolací soud změnil, resp. zrušil a rozhodl tak, že se řízení nezastavuje. V dalším, navazujícím podání se stěžovatel domáhal procesního postupu podle , když požadoval, aby soud po výzvě oprávněné nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, kterou má stěžovatel za poddlužníkem - Obvodním soudem pro Prahu 1 z titulu soudní úschovy. Odvolací soud však rozhodnutím napadeným touto ústavní stížností usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že pokud oprávněná vzala svůj návrh zpět ještě před nařízením výkonu rozhodnutí, je soud tímto návrhem vázán a musí řízení podle a 4 ve spojení s zastavit, přičemž důvody zpětvzetí návrhu jsou zcela nerozhodné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že Obvodní soud pro Prahu 1 blokuje jeho pohledávku neoprávněně, upozorňuje na svou pohledávku vůči ČSSD, a tvrdí, že je nestandardním postupem státních orgánů vydírán. V souvislosti s tím namítá, že okresní správa sociálního zabezpečení si těchto skutečností musela být vědoma a že měla zvolit jiný způsob vymáhání k uspokojení nároků, a to z hotových prostředků uložených v soudní úschově, jak má být obvyklou praxí. Pokud tak nepostupovala, stěžovatele znevýhodnila, resp. poskytla ČSSD nepatřičnou výhodu, a porušila svou povinnost uplatnit nároky státu nezávisle, nestranně a co nejvýhodněji. V důsledku toho postupovala v rozporu s y. Tato skutečnost prý byla soudům známa, a proto porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh.

V prvé řadě je třeba konstatovat, že napadená usnesení nejsou svou povahou vůbec způsobilá zasáhnout ústavně zaručená základní práva stěžovatele, neboť dané řízení nebylo zahájeno k návrhu stěžovatele, ale oprávněné, takže to nebyl stěžovatel, kdo se ve smyslu d domáhal svého práva u soudu. Vydaná rozhodnutí jsou přitom procesní povahy, nemající žádný dopad na práva a povinnosti stěžovatele (odhlédne-li Ústavní soud od výroku o nákladech řízení, proti němuž stěžovatel ale v ústavní stížnosti nebrojí). Navíc z ústavní stížnosti není zřejmé, v čem konkrétně má pochybení obecných soudů, jde-li o vlastní, jimi zvolený procesní postup, kterýžto zcela vylučuje postup uplatňovaný stěžovatelem, spočívat. S ohledem na petit ústavní stížnosti jsou pak námitky, směřující proti jiným orgánům veřejné moci než shora uvedeným obecným soudům, bezpředmětné.

S ohledem na tyto důvody Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu