Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 610/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, J.Skupy 1639/21, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2004, č.j. -89, usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 2. 2003, č.j. -81, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2006, č.j. -54, usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 1. 2006, č.j. -43, usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2006, č.j. -10, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2006, č.j. -40, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností vycházející z ustanovení a násl. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud - pro porušení , 4, a d (dále jen "") - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaných v jeho občanskoprávních (resp. exekučních) řízení.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d/y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též ustanovení ).

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Jinak interpretace podústavního práva je svěřena soudům obecným a k případnému sjednocování jejich rozhodování je povolán Nejvyšší soud. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti mnohokrát výslovně konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 3. 2003, č.j. -81, kterým byla stěžovateli uložena povinnost uhradit žalované J. Š. náklady řízení ve výši 10 430,-Kč, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2004, č.j. -89, kterým odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, je v této části podle nepřípustná (nehledě na to, že opožděná), neboť proti shodným rozhodnutím obecných soudů již stěžovatel ústavní stížnost dříve podal; učinil tak podáním ze dne 28. 10. 2004, které bylo - jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem - usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2005,

sp. zn.

, odmítnuto ( ).

V ostatním směřuje ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v řízení o výkon uvedených nákladových rozhodnutí, resp. v řízení exekučním, a zjevně vystihuje - nepřípadně - především stěžovatelovu nespokojenost s jejich titulem.

Další dvě napadená usnesení, jmenovitě Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 1. 2006, č.j. -43, kterým byl vyzván k doplnění stanovených náležitostí odvolání podaného proti usnesení tohoto soudu ze dne 31. 8. 2005, č.j. -6 (o nařízení exekuce) a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2006, č.j. -40, jímž byl obdobně vyzván k odstranění vad odvolání podaného proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2006, č.j. -10 (o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy), způsobilá - již ze své povahy - zasáhnout základní lidská práva a svobody evidentně nejsou, čemuž odpovídá, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná ( ).

Případné vady napadených usnesení (poučení) jsou uplatnitelné výlučně prostřednictvím námitek proti následným rozhodnutím odvolacího soudu o stěžovatelem podaných odvoláních, což stěžovatel v prvním případě (v exekuční věci) také činí, neboť napadá i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 30. 3. 2006, č.j. -54.

Zde však především nelze přehlédnout , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stanovený rozsah odvolacího přezkumu v exekučním řízení. Podle jeho totiž platí, že "v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne".

Z obsahu stěžovatelových podání, ať již učiněných v řízení před obecnými soudy či v ústavní stížnosti, se však především nikterak nepodává, že by stěžovatel měl jakkoliv na mysli výhradu z neexistence "skutečností rozhodných pro nařízení exekuce", což jediné by mohlo mít pro výsledek odvolacího řízení význam. To ostatně vysvětlil stěžovateli již odvolací soud, a proti jeho rozhodnutí nelze vznést ani z ústavněprávního hlediska námitky; proto i zde je ústavní stížnost (v této části) ve smyslu zjevně neopodstatněná.

Co do té části ústavní stížnosti, jíž napadá usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2006, č.j. -10, o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, nutno stěžovateli připomenout, že ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním.

Podle odmítne usnesením soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh také tehdy, je-li nepřípustný (nestanoví-li zákon jinak); ústavní stížnost je nepřípustná ( ), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Těmi nejsou nejen opravné prostředky, jež jsou vyjmenovány v ustanovení zákona, a jejich skutečné podání, nýbrž i ty "procesní prostředky", jež spočívají v dispozicích, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, včetně toho, které má být vedeno na základě řádném opravného prostředku, jímž je odvolání.

To platí i zde, jestliže proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, o němž v době podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto. Nic na tom nemění, že vlastním šetřením Ústavní soud zjistil, že poté Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne ze dne 26. 10. 2006, č.j. -42 (jež nabylo právní moci dne 21. 11. 2006), usnesení okresního soudu potvrdil, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ani později nebylo ústavní stížností napadeno. Ústavní soud je vázán tzv. petitem, jímž stěžovatel určil rozhodnutí obecných soudů, která stížností napadá; nad takto vymezený rámec je ústavněprávní přezkum vyloučen.

Ústavní stížnost je tedy v této části nepřípustná, důsledkem čehož je, že musí být podle citovaného odmítnuta.

Ve vztahu k dalším stěžovatelovým námitkám (dovolává-li se stěžovatel toho, že se soud nedostatečně zabýval darováním nemovitostí, věcným břemenem, okolnostmi investic do opravy a přístavby nemovitostí, že mu v řízení vedeném ve věci sp. zn. nebyl ustanoven zástupce atd.), je namístě uvést, že nemají zjistitelnou vazbu na rozhodnutí, jež byla učiněna předmětem ústavní stížnosti, a zjevně míjejí možné hranice jí zahájeného řízení. Totéž pak platí co do "poukázání na průtahy" a "z toho vzniklé zbytečné náklady ze strany stěžovatele", jež je namítáno bez jakékoli upoutanosti ku konkrétní věci a rozhodnutí, a postrádá i srozumitelné odůvodnění.

Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele podle ustanovení a e/ a odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2007

Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu