Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 756/06

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti R. H., zastoupeného JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Veverkova 1343/1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 15. 11. 2006, č.j. -214, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v a odst. 5 d.

Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, na základě něhož byl vzat do vazby z důvodu uvedeného v ust. § 67 písm. a) tr. řádu.

Stěžovatel byl vzat do vazby bezprostředně poté, co byl na základě několik let trvajícího extradičního řízení vydán do České republiky z Kanady. Namítá, že důvody útěkové vazby nejsou dány, neboť na svém vydání do ČR aktivně spolupracoval a k jeho vycestování došlo zcela legálně a bez vědomosti o možnosti trestního stíhání. Dále namítá, že mu dosud nebylo řádně doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost i obě rozhodnutí obecných soudů o vzetí stěžovatele do vazby a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K námitkám týkajícím se opodstatněnosti vazebního důvodu podle ust. § 67 písm. a) tr.ř. se obsáhle vyjadřoval jak soud I. stupně, tak soud odvolací. Odvolací soud například poukázal i na to, že stěžovatel musel nejpozději v dubnu 1999 vědět, že je proti němu vedeno trestní stíhání a mohl se tedy do ČR vrátit ještě před tím, než bylo zahájeno extradiční řízení, pokud by tak skutečně učinit chtěl. V podrobnostech lze na vyčerpávající odůvodnění obou rozhodnutí odkázat.

Sdělení obvinění bylo v souladu s trestním řádem v platném znění doručeno v roce 1999 obhájkyni, která byla stěžovateli ustanovena, neboť proti němu bylo vedeno řízení jako proti uprchlému. Později byl zjištěn pobyt stěžovatele v Kanadě a zahájeno extradiční řízení. Když důvody pro řízení proti uprchlému pominuly, pokračoval soud, opět zcela v souladu s trestním řádem, v řízení podle obecných ustanovení tr.ř. Navíc stěžovatel sám uvedl u výslechu dne 30. 10. 2006, který předcházel vydání rozhodnutí o vzetí do vazby a kterému byl přítomen stěžovatelův právní zástupce, že měl od policie v Kanadě k dispozici celý spis. Soudy tedy postupovaly v souladu se zákonem i ústavním pořádkem a stěžovatel měl všechny potřebné informace, aby mohl svá práva efektivně chránit.

Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu