Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 532/07

Ústavní soud rozhodl dne 13. března 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. J. R., zastoupeného Mgr. Ivem Tichovským, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1248/18, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, č. j. -24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, jímž byl odmítnut jeho návrh na zrušení opatření obecné povahy a dalších rozhodnutí, týkajících se územního plánování v obci Petřvald, a tvrdil, že jeho vydáním bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces ( a 2 d, dále "Listina") a právo na veřejné projednání věci (38 odst. 2 y). Ústavní stížnost byla podána včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále " ") a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že: "dostatečně - byť zatím v obecném směru - uvedl, jakým způsobem mohou být dotčena jeho subjektivní veřejná práva... vlastníka... objektu určeného k bydlení...v oblasti, jež byla... určena jako klidová... Napadenou změnou... bylo...v oblasti umožněno budování ‚rodinných farem', bez bližšího vymezení". Stěžovatel namítl, že soud bez dalšího označil tvrzení o dotčení na stěžovatelových právech za nepravděpodobná, resp. neexistující s tím, že ochranu vůči protiprávnímu následku má realizovat v případných stavebních řízeních. Tím soud nepřímo dovodil, že nelze preventivně poskytnout ochranu proti zásahu do veřejných subjektivních práv, tedy že není ochrana v situaci, kdy je vydáno rozhodnutí, v jehož důsledku může stěžovateli reálně vzniknout újma. Tím soud negoval svůj závěr (obsažený v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2006, č. j. ), že tvrzené dotčení práv musí být alespoň pravděpodobné. Stěžovatel též uvedl že Nejvyšší správní soud paušálně odmítl jeho procesní námitky, přičemž jeho základní práva byla porušena již tím, že se nemohl řádně účastnit projednání opatření obecné povahy.

Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006 č. j. -24 (srov. na http://www.nssoud.cz/anonymous.php) Ústavní soud zjistil, že jím byl pro neodstranění vad ( ) odmítnut stěžovatelův návrh, jímž se domáhal zrušení "opatření obecné povahy - změny č. 1 územního plánu obce Petřvald, upravených závazných regulativů územního rozvoje obce Petřvald a zrušení obecně závazné , kterou se vyhlašuje závazná část územního plánu obce Petřvald, schválených usnesením 19. zasedání zastupitelstva obce Petřvald konaného dne 27. 7. 2006". Stěžovatel v reakci na výzvu soudu konkretizoval své námitky, avšak Nejvyšší správní soud konstatoval, že ani po této změně nejsou námitky dostatečně konkrétní. Nebylo proto možno dospět k závěru, že je k podání návrhu aktivně legitimován. Námitky stěžovatele byly obdobné námitkám obsaženým v ústavní stížnosti. Soud odkazem na stavební zákon ( a 3) konstatoval, že v případě územně plánovací dokumentace musí být napadeno již usnesení zastupitelstva, nikoli až následná vyhláška (str. 4 odst. 2 napadeného usnesení).

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ). Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž naplnění má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy neaplikovaly podústavní právo svévolně (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004,

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374-375).

Nejvyšší správní soud konstatoval (srov. napadené usnesení, str. 4 dole), že stěžovatelova tvrzení nejsou řádným podkladem pro přezkum předmětného opatření obecné povahy. Předmětem přezkumu v daném řízení nejsou procesní práva (srov. str. 5, odst. 2), a tedy ani "právo účastnit se jednání zastupitelstva". Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení uvedl (str. 5 odst. 3 a násl.), že není zřejmé, o jakém vlastnickém právu, k jaké konkrétní nemovitosti stěžovatel hovoří, a neuvedl ani, jakým způsobem byl na tvrzeném právu zkrácen přímo změnou územního plánu. Z požadavku náležité konkretizace tvrzeného ohrožení rovněž neplyne nemožnost "preventivní" ochrany, jak se domnívá stěžovatel. Ústavní soud nemohl dospět k závěru, že došlo k vybočení z mezí ústavnosti, neboť stěžovatel nedoložil, že by dostatečně konkretizoval svá tvrzení o porušení vlastnického práva. Přitom stěžovatel byl k takovému postupu Nejvyšším správním soudem vyzván (srov. str. 2 odst. 2 napadeného usnesení), a byl též poučen o možnosti návrh odmítnout. Nejvyšší správní soud své rozhodnutí řádně odůvodnil, a na základě argumentů obsažených v ústavní stížnosti nemohl Ústavní soud v dané věci dospět k závěru, že došlo k zásahu do základních práv stěžovatele.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv, jak tvrdil v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 13. března 2007

Ivana Janů

předsedkyně senátu