Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 591/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Z., právně zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Na Poříčí 12, Palác YMCA, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2006, č.j. -211, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ").

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. července 2007, č.j. -197, byla stěžovatelce stanovena povinnost zaplatit oprávněnému na nákladech výkonu rozhodnutí, mimo náklady na nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 502,- Kč, přiznaných usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. ledna 1999, sp. zn. , další náklady ve výši 4.358,- Kč. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, o kterém Krajský soud v Ostravě rozhodl tak, že výše popsaným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti konstatovala, že náklady, které jí citovaným rozhodnutím okresního soudu bylo uloženo uhradit, nebyly určeny po právu. Oprávněný nechal vyměnit zámek u bytu ještě před dnem, na který byla nařízena exekuce. Stěžovatelka si tak nemohla odnést svoje věci a vyklidit byt, tedy splnit dobrovolně stanovenou povinnost. V důsledku tohoto jednání byly vyčísleny náklady, jejichž vznik ani výši však stěžovatelka svým jednáním nemohla ovlivnit.

Na uvedené skutečnosti poukázal bratr stěžovatelky, který ještě před provedením úkonu informoval soudce nalézacího soudu. Současně jej upozornil i na další probíhající řízení týkající se určení vlastnictví k bytu. Stěžovatelka sama pak uvedené skutečnosti uvedla v odvolání. Krajský soud přesto rozhodnutí o nákladech potvrdil. Stěžovatelka v takovém postupu shledala zásah do svých zaručených práv, a proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Poté, co Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i s obsahem spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zopakovala tvrzení, která předložila odvolacímu soudu, který o nich rozhodl v ústavní stížnosti napadeným usnesením, v němž se s předloženými námitkami vypořádal. Ústavně právní argumentace stěžovatelky se tak zúžila na pouhé konstatování zkrácení v právu na spravedlivý proces.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y ČR) a ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k řízení před těmito soudy. Ústavní soud nevystupuje v pozici dalšího přezkumného stupně v rámci obecného soudnictví, a nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, případně nahrazovat hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením.

Právo na spravedlivý proces pak nezaručuje, a ani zaručit nemůže, že každému návrhu účastníků řízení soud vyhoví. Toto právo zajišťuje každému, že řízení v jeho věci proběhne na základě předem zákonem stanovených pravidel. Sama skutečnost, že rozhodnutí soudu je jiné, než jaké stěžovatelka očekávala, neznamená, že v řízení byla porušena její základní zaručená práva a svobody. Pokud tedy stěžovatelka nepředložila jiná tvrzení než ta, která užila již v odvolacím řízení, případně taková, která by svědčila o zkrácení v jejich právech, není zde pro zásah Ústavního soudu předpoklad.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzené pochybení Krajského soudu v Ostravě, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu