Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 409/07

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Milenou Kudějovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Lidická 47, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2005, čj. :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností J. K. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále též "odvolací soud") a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále též "soud prvního stupně") pro porušení d (dále jen "") .

Stěžovatel současně požádal o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Uvedeným usnesením odvolací soud, k odvolání stěžovatele, zrušil výrok o trestu propadnutí věci - osobního automobilu Mazda 323. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže, podle ustanovení § 234 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen "TrZ"), spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 TrZ. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. , odmítl jako nedůvodné [§ 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen "TrŘ")].

Stěžovatel obecným soudům vytkl, že vycházely z výpovědi spoluobžalovaného R. M. z přípravného řízení a daly jí přednost před změněnou výpovědí, kterou tato osoba učinila v hlavním líčení, ačkoli změnu výpovědi, že jeho spolupachatelem byla jiná osoba, R. M. logicky odůvodnil a dají se tím odůvodnit rozpory mezi jednotlivými důkazy. Jedním z rozporů je pachová stopa nalezená ve vozidle Mazda 323. Svědek O. Š. uvedl, že s Mazdou odjel muž menší postavy, tj. stěžovatel, ale R. M. tvrdil, že s vozidlem odjel on. Rozpory existují i ve výpovědi svědka J. B. ml. a výpovědí R. M. Stěžovatel je přesvědčen, že další podpůrné důkazy lze vysvětlit i jinak, v jeho prospěch. Jedná se o tvrzení dalšího spoluobviněného L. J., že mu měl R. M. říci, že loupež spáchal se stěžovatelem. K důkazu telefonním hovorům se svědkem O. Š. z mobilního telefonu stěžovatele uvedl, že svůj telefon půjčil R. M. Ani další důkazy, jako je svědecká výpověď Z. M. o dovolené strávené se stěžovatelem, okolnosti, za jakých došlo k zaplacení části dluhu na nájemném za prostory, v nichž provozoval noční klub a kontakt se svědkem J. S. nelze považovat za usvědčující důkazy.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podána osobou zjevně neoprávněnou a ve zbývající části zjevně neopodstatněná.

Pokud stěžovatel navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu, tj. i výroků, které se týkaly pouze ostatních obviněných, je nutno hodnotit ústavní stížnost v této části jako návrh podaný osobou neoprávněnou. Stěžovatel totiž není oprávněn k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, resp. proti výrokům, kterými (již z logiky věci) nebylo a ani nemohlo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv [ ve spojení s ].

Stěžovatel obecným soudům vytkl nesprávné hodnocení provedených důkazů, nesprávnost skutkových závěrů a tím i nesprávné právní závěry. Jeho námitky jsou přitom opakováním obhajoby, kterou uplatnil již v řízení před obecnými soudy a s nimiž se soudy vypořádaly. Tím staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu ovšem nepřísluší.

Ústavní soud neshledal, že by stěžovateli, v jeho trestní věci, nebylo zajištěno právo na spravedlivé soudní řízení. Toto právo každému zaručuje, že řízení bude probíhat podle zákonem předepsaných pravidel, před nezávislým a nestranným soudem, účastník řízení bude mít možnost předstoupit před soud a předestřít svoje důkazní návrhy. Soud má povinnost o důkazních návrzích rozhodnout a svá rozhodnutí patřičně odůvodnit. Rozsah těchto práv obdobně garantuje i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zaručuje právo na to, aby věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o právech a povinnostech jednotlivce. Právo na spravedlivé soudní řízení nelze vykládat jako garanci úspěchu v řízení. To, že soud rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu. Stěžovatel měl přístup k soudu zajištěn, bylo zaručeno jeho právo na obhajobu, mohl podávat důkazní prostředky, vyjádřit se k prováděným důkazům a obecné soudy svá rozhodnutí náležitě odůvodnily.

V projednávané věci obecné soudy postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 TrŘ) a zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti,v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí (§ 2 odst. 5 TrŘ). Přezkoumatelným způsobem vyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy a proč opřely svá skutková zjištění s tím, že za základ skutkových zjištění vzaly výpověď spoluobviněného R. M. z přípravného řízení, neboť korespondovala a byla potvrzována ostatními ve věci provedenými důkazy, na rozdíl od jeho změněné výpovědi v hlavním líčení, jak se vypořádaly s obhajobou stěžovatele, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů a při posuzování viny a trestu (§ 125 odst. 1 TrŘ). Důkazy, provedené v tomto trestním stíhání, vytvořily nepřerušený řetězec, který obecným soudům umožnil učinit, bez důvodných pochybností, závěr o vině stěžovatele. Skutečnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

Ústavní soud nepovažuje za nutné podrobnou argumentaci obecných soudů znovu opakovat a v podrobnostech odkazuje na jejich řádně odůvodněná rozhodnutí.

Pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebyly shledány žádné věcné ani zákonné důvody ( ).

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle , odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a zčásti jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu