Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 468/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 19. března 2007 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele JUDr. Z. P., zastoupeného JUDr. Romanem Felixem, advokátem se sídlem 150 00 Praha 5, U Nikolajky 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2006 č. j. -67, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím ve věci jeho kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2005 č. j. -35 cítí dotčen v právech, zakotvených v , 2 d, v y, jakož i v Evropské úmluvy o lidských právech (Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Uvedl, že byl ředitelem Policie České republiky, správy hlavního města Prahy, dne 27. 12. 2004 propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR, podané odvolání proti propuštění bylo policejním prezidentem zamítnuto. Příslušné rozhodnutí obdržel dne 13. 6. 2005 a dne 10. 8. 2005 se správní žalobou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení obou citovaných rozhodnutí, a to pro jejich nezákonnost a vady řízení. Poté co Městský soud v Praze dne 14. 12. 2005 vydal usnesení č. j. -35, kterým byla jeho žaloba odmítnuta dle ustanovení , podal v předmětné věci dne 5. 1. 2006 k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost, v níž vyslovil přesvědčení, že odmítnutí jeho žaloby je nezákonné ve smyslu . Nejvyšší správní soud se však ztotožnil s názorem Městského soudu v Praze a s jeho závěry, týkajícími se lhůty k podání návrhu na přezkum rozhodnutí ve věci propuštění funkcionáře ze služebního poměru podle služebního zákona a kasační stížnost zamítl. Poněvadž má stěžovatel zato, že Nejvyšší správní soud rozhodl takto na základě nedostatečného posouzení problematiky a nevzal v úvahu širší souvislosti, mající základ v základních principech právního státu, s jeho rozsudkem nemůže souhlasit.

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud se v souladu s zabýval tím, zda odmítnutí žaloby Městským soudem v Praze pro marné uplynutí lhůty k jejímu podání bylo po právu a opodstatněně konstatoval, že se vytýkané a stěžovatelem tvrzené nezákonnosti soud nedopustil. V odůvodnění rozsudku se pak s poukazem na , na a , ve znění platném v posuzovaném období (služebního zákona), jakož i na judikaturu svou i Ústavního soudu, s námitkami stěžovatele vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Vyložil, proč jeho povinnost k podání žaloby u příslušného soudu v předmětné věci je vymezena 30-ti denní lhůtou, plynoucí od doručení napadeného rozhodnutí, když tato lhůta je stanovena s ohledem na posuzovaný případ, tj. propuštění ze služebního poměru z důvodu zakotveného v nebo d) služebního zákona, zněním - větou "nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou." a tedy v daném případě lhůtou, určenou služebního zákona. Na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu