Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 458/06

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 8. března 2007

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. Z. proti výrokům III. rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , ze dne 22. května 2006 sp. zn. a ze dne 25. května 2006 sp. zn. , jimiž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na zaplacení odměny a hotových výdajů.

Výroky III. rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , ze dne 22. května 2006 sp. zn. a ze dne 25. května 2006 sp. zn. se ruší.

Odůvodnění

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení a y a , , , a d (dále jen "") domáhá zrušení shora označených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, a to ve všech rozhodnutích pouze ve výroku, kterým soud zamítl její návrh, aby jí byla zaplacena odměna a hotové výdaje v částce 1 575 Kč (v každém žalovaném případě).

V ústavních stížnostech stěžovatelka uvedla, že byla podle ustanovení (dále též "") ustanovena jako advokátka opatrovníkem pro řízení žalovaným osobám, jejichž současný pobyt se soudu nepodařilo zjistit. Její návrh na zaplacení odměny a hotových výdajů Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl s odůvodněním, že výkon funkce opatrovníka ustanoveného podle shora citovaného ustanovení nelze ani po novele ustanovení provedené , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, považovat za výkon advokacie ve smyslu , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, kde se za poskytování právních služeb považuje i činnost opatrovníka pro řízení podle zvláštního předpisu, je-li vykonávána advokátem. Podle soudu nešlo o ustanovení advokáta soudem ( ) ani o činnost opatrovníka, která by vyplývala ze zvláštního předpisu.

Stěžovatelka s výkladem aplikovaných ustanovení, tak jak byl proveden obvodním soudem, nesouhlasila a s odkazem na rozhodovací důvody obsažené v nálezech Ústavního soudu

sp. zn.

,

a

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 69, svazek 37, nález č. 94, a svazek 29, nález č. 6) navrhla zrušení napadených rozhodnutí.

Samostatně podané ústavní stížnosti stěžovatelky, zaevidované pod

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

, a

,

napadly dle rozvrhu práce témuž soudci zpravodaji a po zjištění, že jsou obsahově shodné, byly usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2006 spojeny ke společnému řízení s tím, že řízení bude nadále vedeno pod

sp. zn.

.

Podle , o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od toho jednání očekávat další objasnění věcí. Vzhledem k tomu, že obě podmínky citovaného ustanovení byly naplněny, Ústavní soud od ústního jednání v předmětné věci upustil.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy. S ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že právě k výše uvedenému porušení principů obsažených vě, opravňující zásah Ústavního soudu, došlo.

Z rozsudků přiložených k ústavním stížnostem Ústavní soud zjistil, že v právních věcech Dopravního podniku hlavního města Prahy, který se žalobou domáhal po žalovaných zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, byla stěžovatelka jako advokátka ustanovena opatrovníkem pro řízení žalovaným osobám, jejichž současný pobyt se nepodařilo soudu zjistit. Stěžovatelka s výkonem funkce opatrovníka žalovaného souhlasila, její návrh na zaplacení odměny a hotových výdajů v částce 1 575 Kč v jednom každém případě však soud zamítl z důvodů, jak byly uvedeny shora v narativní části.

Ústavní soud předesílá, že o argumentačně zcela shodných ústavních stížnostech stěžovatelky, směřujícím proti věcně i právně srovnatelným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 již Ústavní soud rozhodoval, a to nálezem ze dne 27. 9. 2006

sp. zn.

(ve znění opravného usnesení ze dne 10. 11. 2006), dále nálezem ze dne 7. 12. 2006 ve věci

sp. zn.

, nálezem ze dne 12. 12. 2006 ve věci

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 172, svazek 43, nálezy č. 221 a 225). Od rozhodovacích důvodů uvedených v předchozích nálezech neměl II. senát důvod odchýlit se ani v projednávané věci a s přihlédnutím k totožnosti účastníků řízení na ně v podrobnostech odkazuje a shodně jako v nálezu

sp. zn.

uvádí:

V době, kdy byla stěžovatelka ustanovena opatrovníkem žalované osoby, platilo a bylo účinné ustanovení věty první (ve znění novely provedené , účinné od 1. 8. 2005), podle kterého "byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem pro řízení advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát;". Novelou provedenou , kterým se mění , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, bylo s účinností od 1. 4. 2006 znění věty první změněno tak, že "byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát;". ve své části VI. přijal přechodná intertemporální ustanovení, ta se však týkala pouze řízení ve věcech obchodního rejstříku; případy, v nichž byl ustanoven advokátem opatrovník za účinnosti předchozí právní úpravy, tj. od 1. 8. 2005 do 31. 3. 2006, nebyla přechodnými ustanoveními ošetřena.

Za této situace Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

konstatoval, že " stanovením povinnosti státu platit odměnu a výdaje opatrovníkovi, ustanovenému z řad advokátů, vytvořil novelou procesního kodexu hmotněprávní titul, o nějž stěžovatelka opírala svůj nárok. Pokud podle s účinností od 1. 4. 2006 stát již povinnost platit odměnu a hotové výdaje advokátu jako opatrovníkovi neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí, neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu".

Ústavní soud se otázkou ochrany nabytých práv a zpětné účinnosti právní normy zabýval ve své rozhodovací praxi opakovaně. V řadě svých nálezů zdůraznil, že ke znakům právního státu neoddělitelně patří princip právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo, který v sobě zahrnuje i zákaz retroaktivity právních norem, resp. jejich retroaktivního výkladu (srov. např. nálezy

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 30),

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, nález č. 13, vyhlášen pod č. 63/1997 Sb.) a

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 25, nález č. 28, vyhlášen pod č. 145/2002 Sb.).

Ke střetu staré a nové právní úpravy se Ústavní soud vyslovil v nálezu

, ve kterém podrobil princip retroaktivity právních norem analýze a vyjádřil zde názor, že "obecně v takovém případě platí nepravá retroaktivita, tj. od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů, existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (důsledkem opačné interpretace střetu právních norem by byla pravá retroaktivita).". V tomto nálezu Ústavní soud rovněž nastínil, v jakých případech lze akceptovat výjimky ze zákazu pravé retroaktivity, v nálezu

zdůraznil, že pravá retroaktivita nemá v právním státu místo tam, kde zákonodárce se již dříve mohl "dostat ke slovu", nicméně tak neučinil.

Ústavní soud řešil i případy, kdy zákonodárce mlčel jak k otázce, zda je nárok (vzniklý v souvislosti s procesem a upravený v předpise procesním, byl svou povahou nárokem hmotněprávním) podle předchozí úpravy zachován, tak i k aplikovatelnosti nové úpravy. Tehdy Ústavní soud vyložil, že je třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení y, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (srov. nálezy

sp. zn.

a

sp. zn.

; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 191, a svazek 36, nález č. 18).

Shora vymezený právní rámec byl relevantní i pro posouzení a rozhodnutí stěžovatelčiny věci. Stěžovatelce v době, kdy byla ustanovena opatrovníkem osob neznámého pobytu, svědčil s ohledem na pozitivní právní úpravu právní titul, na základě kterého mohla legitimně očekávat zmnožení svého majetku plněním od státu [čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")]. Nová právní úprava, která takové plnění nepřiznávala, nemohla na jejím nároku nic změnit, neboť předpoklady pro výjimku ze zákazu pravé retroaktivity pozdější právní normy nebyly dány a při neexistenci přechodných ustanovení bylo třeba její právní nárok posoudit podle původní právní úpravy.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 v rozsahu, jak byla stěžovatelkou napadena, zrušil pro jejich rozpor s Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě a v konečném důsledku i y [ a odst. 3 písm. a) ].