Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 341/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 27. února 2007 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky M. N., zastoupené JUDr. Václavem Duškem, CSc, advokátem se sídlem 162 00 Praha 6, Nový lesík 7, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 11. 2006 č. j. -138, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006 č. j. -114 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2005 č. j. -77, takto :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení rozsudků, jimiž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu, který užívala v domě čp. 1847 na Koubkově ulici č. 5 v Praze 2, a dále jí byla uložena povinnost byt vyklidit po zajištění přístřeší. Uvedla, že obecné soudy nevzaly v úvahu její situaci, pro kterou nebyla schopna za užívání bytu řádně platit, zejména to, že pro péči o svou matku přestala pracovat a tak byly obě odkázány na příspěvek sociálního odboru, který pobírala ve výši 3.700,- Kč měsíčně a důchod matky ve výši 7.000 Kč. Proto by její jednání nemělo být soudy považováno za hrubé porušování povinností, tyto neměly vycházet z tak extenzivního výkladu, jak v její věci učinily, stejně pak měl situaci hodnotit Nejvyšší soud. Z uvedených důvodů navrhla, aby Ústavní soud "změnil označené rozsudky i usnesení Nejvyššího soudu tak, že se řízení vrací zpět soudu prvního stupně s tím, že stěžovatelce je nutné poskytnout náhradní byt."

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutí v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , odst. 3 a 4, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu její opodstatněnost zjištěna nebyla. Nutno uvést, že stěžovatelka v návrhu brojí proti rozhodnutí o dovolání i proti rozsudkům soudů I. a II. stupně s tím, že za nesprávné považuje hodnocení její situace, pro kterou nebyla schopna plnit povinnosti uživatelky bytu. Poněvadž neuvedla, v jakém právu se postupem soudů cítí dotčena, lze z obsahu stížnosti usoudit, že se dovolává nesprávného hodnocení důkazů a v souvislosti s tím § 3 odst. 1 obč. zákona, dle kterého mj. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o rozhodnutí dovolacího soudu, z jeho obsahu je nepochybné, že stěžovatelka podala dovolání, které bylo opodstatněně odmítnuto jako nepřípustné, když namítaný rozpor zjištěných okolností významných pro posouzení konkrétní věci pro rozpor s dobrými mravy nelze považovat za otázku zásadního významu s obecným dosahem pro soudní praxi a tedy i pro tvrzenou přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu. Na zcela vyčerpávající odůvodnění označeného usnesení Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat s tím, že samotné rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání nezáviselo na jeho uvážení, nýbrž na zjištění, že v řízení před odvolacím soudem a jeho rozhodnutím nebyly řešeny tvrzené zásadně právně významné otázky.

Pro výše uvedené byl návrh napadající usnesení dovolacího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh směřující proti rozsudku soudu II. stupně jako opožděně podaný a proti rozhodnutí soudu I. stupně jako návrh nepřípustný [ , a e), a odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů]. Lze dodat, že pro zjištěné důvody k odmítnutí ústavní stížnosti nebyl zástupce stěžovatelky vyzýván k odstranění vady podání, tkvící v nepřesnosti petitu, kterého se před Ústavním soudem domáhal [ , cit. ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu