Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 80/07

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Pavla Korty, advokáta se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Poštovní 2, správce konkurzní podstaty úpadce Česká národní záložna, spořitelní a úvěrní družstvo, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem v Karviné - Fryštátě, K. Sliwky 126, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2006, čj. -30, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. listopadu 2006, čj. -42, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti shora označeným usnesením obecných soudů, a to pro jím tvrzené porušení základního práva podle d, dále jen "Listina". Ve věci vedené před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. žaloval stěžovatel jako žalobce vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti (v řízení před obecnými soudy žalovaného) F. L. o zaplacení částky ve výši 1 250,- Kč s příslušenstvím. Částka vznikla z důvodu povinnosti vedlejšího účastníka podílet se na úhradě ztráty vzniklé z hospodaření úpadce Česká národní záložna, spořitelní a úvěrní družstvo. Žalobě bylo co do základu žalované částky vyhověno, a co do příslušenství byla zamítnuta. Stěžovatel se odvoláním domáhal zaplacení částky odpovídající nákladům řízení ve výši 6 333,- Kč. Vrchní soud v Ostravě odvolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, protože základ žalované částky byl ve smyslu nižší než 2 000,- Kč.

Ústavní stížnost polemizuje s právním závěrem vrchního soudu o nepřípustnosti odvolání, a žádá Ústavní soud o zodpovězení "otázky jednoduchého práva", zda se na nesporné řízení aplikuje též ust. , přičemž pokud bude odpověď na tuto otázku kladná, bude nutno vyslovit též odepření "přístupu k soudu" podle y.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "], resp. některé z ústavních kautel. V daném případě je přitom očividné, že k žádnému porušení základních práv stěžovatele nedošlo a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ani dojít nemohlo. Není úkolem Ústavního soudu sjednocovat judikaturu obecných soudů ohledně aplikace ust. , čehož se stěžovatel ve své ústavní stížnosti domáhá. Pokud v daném případě dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání nebylo přípustné, protože základ žalované částky byl nižší než 2 000,- Kč, nemohlo tím dojít k porušení základních práv stěžovatele. K tomuto závěru ostatně došel též Krajský soud v Ostravě (viz poučení soudu na str. 6). základních práv a svobod nezaručuje ničím neomezené právo na odvolání. Jak navíc vyplývá z judikatury Ústavního soudu, v případech bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání ( ), tedy ve věcech jako je věc i nyní Ústavním soudem posuzovaná, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (viz např.

, Sb.n.u.ÚS, sv. č. 34, str. 421).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu