Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 650/06

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. F., zastoupeného JUDr. Martinem Pavlíkem, advokátem v Praze 1, Václavské náměstí 66/808, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 1. 2006, čj. -807, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, čj. -853, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 13. 8. 2006, doplněnou podáním ze dne 28. 12. 2006, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená soudní rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na osobní svobodu ve smyslu a 2d a na soudní ochranu ve smyslu d.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ byl stěžovatel podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství Praha-západ sp. zn. 1 Zt 45/95 pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona a dále podle § 250 odst. 3 trestního zákona za skutek, kterým byl stěžovatel uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. , mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 42 měsíců. Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatel i státní zástupce odvolání, která však Krajský soud v Praze podle § 256 trestního řádu zamítl usnesením napadeným touto ústavní stížností.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl protiprávně odsouzen za spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, a to na základě jen těch důkazů, které svědčily v jeho neprospěch, přičemž důkazy, které by jeho vinu vyvracely, provedeny nebyly. Jako stěžejní důkaz soudu prý posloužil soupis zboží (inventurní zápis), jenž však není řádným inventurním protokolem o stavu peněz a zboží, neboť není datován, podepsán, není z něj patrno, kdy se tato kontrola konala, a stěžovatel nebyl u tohoto úkonu (jako úkonu trestního řízení) přítomen. Nebylo možno jej tedy použít v trestním řízení. Vzhledem k těmto skutečnostem stěžovatel Ústavnímu soudu navrhl, aby napadená soudní rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (, 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na vady, které se týkají rozhodování obecných soudu o jeho vině, jde-li o trestný čin podvodu. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně však o vině stěžovatele rozhodováno nebylo, nýbrž pouze o výši trestu stěžovatele (odhlédne-li se od skutečnosti, že stěžovatel jím byl zproštěn obžaloby stran trestného činu zpronevěry), když o jeho vině bylo pravomocně rozhodnuto již výše zmíněným rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. . Z toho plyne, že se obecné soudy v napadených rozhodnutích nemohly dopustit pochybení, která jim stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká. Za relevantní by bylo možno považovat pouze námitky, které by se týkaly rozhodování soudů o samotném trestu, tyto však ústavní stížnost neobsahuje. Ostatně na skutečnost, že námitky proti výroku o vině trestným činem podvodu jsou bezpředmětné, upozornil stěžovatele již Krajský soud v Praze ve svém, ústavní stížností napadeném usnesení. Námitky obsažené v nyní posuzované ústavní stížnosti měl tedy stěžovatel uplatnit ve vztahu k soudním rozhodnutím, jež jsou uvedena v tomto odstavci, a to v ústavní stížnosti podané ve lhůtě stanovené v .

S ohledem na tyto důvody Ústavní soud podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu