Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 38/07

Ústavní soud rozhodl dne 14. února 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti navrhovatele K. S., zastoupeného JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou v Českém Těšíně, Štefánikova 34, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2006, čj. -4, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností navrhovatel napadá usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2006, čj. -4, kterým byl odmítnut jeho návrh na vyslovení neplatnosti volby 2. vedlejšího účastníka ve volbách do Senátu. Svůj návrh navrhovatel založil na tvrzení, že nebyl vůbec, popř. nebyl včas distribuován jeho předvolební propagační materiál. V tomto postupu navrhovatel spatřuje porušení d (dále jen ""), neboť nebyly distribuovány informace o jeho kandidatuře. Byl tak zmařen průběh voleb a porušeno jeho aktivní a pasivní volební právo podle y. Krajský soud v Ostravě jeho návrh odmítl jako nepřípustný, neboť navrhovatel předmětný návrh podal u věcně a místně nepříslušného soudu. Tento postup soudu navrhovatel napadá, když tvrdí, že jeho návrh měl být zaslán Nejvyššímu správnímu soudu, takže lhůta k podání návrhu by byla zachována. Tím mělo být porušeno jeho právo na přístup k soudu podle y.

Ústavní soud nejdříve posoudil podmínky, jejichž splnění je nezbytné pro řízení ve věci ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Ústavní stížnost byla podána včas, navrhovatel byl k jejímu podání aktivně legitimován a byl právně zastoupen v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). K ústavní stížnosti byla předložena kopie rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Ta sice nesplňuje podmínky , nicméně s ohledem na další podstatné skutečnosti nebylo třeba tuto vadu odstraňovat.

Na tomto základě mohl Ústavní soud přezkoumat splnění podmínek k posouzení ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že podmínky řízení nejsou dány, a to bez ohledu na to, zda návrh (podaný advokátem) bude hodnocen podle svého označení jako ústavní stížnost nebo podle požadavků písm. e)y ČR jako opravný prostředek proti rozhodnutí o ověření volby senátora.

Návrh je třeba považovat podle jeho obsahu za ústavní stížnost, a tudíž nepřípustný, neboť navrhovatel svým pochybením nevyčerpal procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Návrh na soudní přezkum platnosti volby podal u věcně a místně nepříslušného soudu ( ). Podle , o volbách do Parlamentu, ve znění , je k projednání takového návrhu příslušný Nejvyšší správní soud. v případech volebního soudnictví neumožňuje postupovat podle obecných pravidel o věcné a místní příslušnosti ve správním soudnictví ( a ). To Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí přiléhavě odůvodnil.

Ústavní soud rovněž přezkoumal, zda tento postup obecného soudu byl ústavní. Podle y je zaručen přístup k soudu, podle y podmínky a podrobnosti stanoví zákon. Ten s ohledem na specifikum volebního soudnictví požaduje, aby návrh byl podán u příslušného soudu, jinak je nepřípustný. Výjimka z obecného pravidla je dána krátkostí lhůt, ve kterých soudy ve volebním soudnictví rozhodují. Tato úprava není rovněž nepřiměřená, neboť pravidla příslušnosti soudů jsou jednoduchá a každému srozumitelná, když soudní řízení je koncentrováno u Nejvyššího správního soudu. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že námitky ohledně porušení y jsou zjevně neopodstatněné, když k porušení práva na přístup k soudu nedošlo, resp. neprojednání návrhu na neplatnost volby 2. vedlejšího účastníka způsobil sám navrhovatel, když nepostupoval podle zákonem stanovených pravidel.

Konečně je třeba uvést, že v případě napadení výsledku voleb do Parlamentu České republiky platí speciální úprava podle oddílu čtvrtého . Ta stanoví v deset dnů jako lhůtu k podání opravného prostředku, tedy nikoli šedesát dnů jako v případě ústavní stížnosti. I při hodnocení podání opravného prostředku podle čtvrtého oddílu nejsou tedy podmínky řízení dány.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než odmítnout ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný, aniž se mohl meritorně zabývat namítaným porušením a y, a vzhledem k námitkám porušení y odmítnout ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Pro úplnost třeba uvést, že pokud by Ústavní soud podání hodnotil podle podmínek pro podání takového návrhu (y ČR), bylo by nutno návrh jako opravný prostředek proti rozhodnutí o ověření volby senátora odmítnout rovněž jako návrh opožděný podle . Ústavní soud však posoudil návrh podle jeho označení a podle jeho obsahu jako ústavní stížnost směřující proti postupu obecného soudu, takže bylo o věci rozhodnuto postupem podle a 2 , nikoli ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. e) Sdělení Ústavního soudu č. 446/2006 Sb., ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu