Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 326/07

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. A. A. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Plynární 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. , a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. 9. 2006, sp. zn. a sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností S. A. A. T. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále též "odvolací soud") a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále též "soud prvního stupně") pro porušení a d (dále jen " ").

Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatele proti výše označenému usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo vyhověno jeho návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. , ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. . Označeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen "TrZ"), jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1, 2 TrZ, kterého se dopustil tím, že po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody od 7. 12. 2000 do 26. 5. 2001 v Praze 2 a v Praze 3 prodával heroin. Za to mu byl uložen společný trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že k porušení jeho ústavně zaručených práv došlo tím, že obecné soudy nevyhověly jeho návrhu na povolení obnovy řízení a nevyslechly jím navrhované svědky. Za zásadní považoval svědectví J. D., která měla dosvědčit existenci S. E. s tím, že to byl právě on, kdo prodával heroin poškozenému M. B., a nikoli stěžovatel. Nebylo vyhověno ani návrhu na výslech jeho původního obhájce, který by vnesl do výslechu stěžejního svědka jiný pohled. Odvolací soud pouze odkázal na neidentifikovatelnost svědků L. Ž. a P. K.. Navíc, obecné soudy vycházely z anonymního dopisu, který byl odeslán z Věznice Plzeň, kde stěžovatel vykonává uložený trest odnětí svobody. Z tohoto dopisu je zřejmý zlý úmysl pisatele poškodit stěžovatele.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě zpochybnil hodnocení důkazů obecnými soudy, jímž vytkl, že obnovu řízení nepovolily.

I pro případ řízení o povolení obnovy řízení platí, že Ústavnímu soudu nepřísluší "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž dospěly obecné soudy. Je zcela na obecných soudech, zejména na soudu prvního stupně, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení, za předpokladu, že v řízení nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele. V daném případě takové porušení shledáno nebylo. To, že soud rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.

Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, znamenajícím průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení, k jehož uplatnění musí být naplněny předpoklady zakotvené v ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ").

V řízení o obnově řízení se nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí. Obnova řízení ukončeného pravomocným rozsudkem řeší výhradně vady ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci, ovlivnit jeho právní posouzení a následně i výrok o vině, trestu či náhradě škody. Proto bez dalšího nelze spatřovat důvod obnovy řízení v jakékoli "nové" skutečnosti nebo důkazu, ale musí jít vždy i o splnění druhé podmínky ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 TrŘ, tj. zda tyto skutečnosti nebo důkazy mohou samy o sobě nebo ve spojení s jinými skutečnostmi a důkazy již dříve známými odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. K přezkoumání těchto důvodů, tj. k přezkumu hodnocení důkazů, jež stěžovatel předložil obecnému soudu v návrhu na povolení obnovy řízení a které obecný soud konfrontoval se skutkovými zjištěními učiněnými v původním trestním řízení, není Ústavní soud, s ohledem na shora uvedené, v zásadě příslušný.

V projednávané věci se obecné soudy podrobně zabývaly zákonnými podmínkami umožňujícími povolení obnovy řízení. Soud prvního stupně návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení řádně projednal a vypořádal se s předloženými návrhy na dokazování. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů, které přiměřeně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí, dospěl k závěru, že návrhu stěžovatele není možno vyhovět, neboť tyto důkazy nejsou schopny přivodit jiné rozhodnutí o vině, o trestu nebo o nároku na náhradu škody. Odvolací soud věnoval námitkám stěžovatele přiměřenou pozornost, byť stručně, ale dostatečně se s nimi vyrovnal.

Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení vycházela ze zjištění, že nevyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody či o uloženém trestu. Obecné soudy způsobem, nevykazujícím znaky svévole, zdůvodnily, proč nepovažovaly stěžovatelem navrhované důkazy za skutečnosti a důkazy ve smyslu § 278 odst. 1 TrŘ a jakými úvahami se při rozhodování řídily (§ 134 odst. 2 TrŘ). V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadených usnesení, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování ( y ČR).

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu