Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 272/06

Ústavní soud rozhodl dne 16. února 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti společnosti CONCORDIA INVEST, a. s., investiční fond v likvidaci, se sídlem Janáčkovo nábřeží 37, Praha 5, IČ: 45245282, právně zastoupené JUDr. Václavem Vápeníkem, advokátem se sídlem Elišky Peškové 13, Praha 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2005 č. j. -78 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2005 č. j. -63, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu faxem dne 17. 3. 2006, doplněném v zákonné třídenní lhůtě písemným návrhem, a na základě výzvy Ústavního soudu plnou mocí právního zástupce, napadá stěžovatel obě v záhlaví usnesení označená rozhodnutí obecných soudů, která byla vydána po řízení, v němž došlo k údajnému porušení práva na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů a v přítomnosti stěžovatele ve smyslu d (dále jen " ").

Stěžovatel ve velmi kuse odůvodněném návrhu tvrdí, že došlo rovněž k porušení práva na spravedlivý proces, protože v předmětné věci údajně nebylo postupováno podle ustanovení v tehdy platném znění (dále jen " "). K posledně uvedené skutečnosti stěžovatel uvádí, že zásilku (zřejmě je tím míněno rozhodnutí soudu prvního stupně) si vyzvedl na poštovním úřadě dne 18. 4. 2005; jestliže podal odvolání dne 11. 5. 2005, pak se stěžovatel domnívá, že odvolací lhůta byla zachována.

Z připojeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2005 č. j. -78 se zjišťuje, že v právní věci žalobce Ing. J. B. proti stěžovateli (v dřívějším řízení v procesním postavení žalovaného) o neplatnost usnesení valné hromady bylo odvolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2005 č. j. -63 odmítnuto pro opožděnost (podle ustanovení ).

Odvolací soud konstatoval, že napadeným usnesením Městský soud v Praze odmítl dovolání stěžovatele ze dne 15. 2. 2005 proti dřívějšímu usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -47 a rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku a o náhradě nákladů řízení.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2005 č. j. -63 podal stěžovatel odvolání prostřednictvím svého právního zástupce, v němž nesouhlasil se závěrem tohoto soudu o opožděnosti dovolání s tím, že předchozí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. -47 převzal právní zástupce stěžovatele JUDr. Václav Vápeník u doručujícího poštovního úřadu dne 16. 12. 2004, takže nemohla nastat fikce doručení dne 9. 12. 2004, jak dovodil soud prvního stupně. Stěžovatel v odvolání uvedl, že jeho právní zástupce JUDr. Václav Vápeník se na adrese svého sídla fakticky nezdržuje. Jmenovaný advokát si na základě písemné dohody s příslušným poštovním úřadem vyzvedává poštovní zásilky na poště sám s poznámkou "bez pokusu o doručení". Oznámení poštovního doručovatele pro advokáta se ukládají na této poště u přepážky, kam si je advokát každý týden dochází vyzvednout. Stěžovatel se v odvolání domáhal zrušení napadeného usnesení a žádal předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.

Odvolací soud především posuzoval, zda odvolání stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání bylo podáno včas a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Důvodnost svého závěru opřel odvolací soud o zjištění z obsahu spisu, že napadené usnesení soudu prvního stupně bylo jmenovanému advokátovi doručeno na adresu jeho sídla, zapsanou v seznamu advokátů. Předmětná zásilka byla uložena na poště dne 18. 4. 2005 na žádost advokáta bez pokusu o její doručení. Advokát převzal zásilku na poště osobně dne 26. 4. 2005.

Odvolací soud zdůraznil, že posuzoval postup při doručování usnesení soudu prvního stupně podle příslušných ustanovení ve znění novely provedené Podle ustanovení se písemnost doručuje advokátu na adresu jeho sídla, pokud o to požádá, může soud doručovat na jinou advokátem oznámenou adresu ( ). Protože však advokát stěžovatele soudu žádnou jinou adresu pro doručování neoznačil, byla zásilka doručována v souladu s ustanovením na adresu jeho sídla a uložena doručujícím orgánem na poště. Soud dále zdůraznil, že písemnost je možné považovat za doručenou dnem, v němž doručující orgán od pokusu o doručení písemnosti upustil, protože ho o to adresát písemně požádal s tím, že má písemnost uložit bez předchozího pokusu o její doručení ( ). Ze všech těchto důvodů je nepochybné, že dnem doručení zásilky byl 18. duben 2005. Jestliže si advokát nevyzvedl písemnost (která nebyla určena do vlastních rukou) ve lhůtě do tří dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl ( ). Není přitom rozhodné, kdy si advokát zásilku na poště fakticky převzal. V dané věci nastala tedy fikce doručení zásilky dne 21. 4. 2005. Od následujícího dne počala běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání, která skončila dnem 6. 5. 2005.

Jestliže bylo odvolání podáno k poštovní přepravě (a odesláno současně i telefaxem) až dne 11. 5. 2005, jednalo se o opožděné odvolání, neboť bylo podáno po lhůtě. Proto odvolací soud podle ustanovení odvolání pro opožděnost odmítl, když tak podle ustanovení neučinil soud prvního stupně.

Ústavní soud musí vždy, než přistoupí k meritornímu projednání ústavní stížnosti, zkoumat, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky pro její projednání.

Ústavní soud vždy ve svých rozhodnutích zdůrazňuje subsidiaritu ústavní stížnosti, jakožto charakteristický znak tohoto prostředku ochrany základních práv a svobod. Pravomoc Ústavního soudu nastupuje zásadně až tehdy, když byly prostředky, použitelné dle tzv. jednoduchého práva, vyčerpány. Nelze totiž zapomínat, že jsou to především obecné soudy, které jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li náprava v rámci obecného soudnictví možná, může nastoupit přezkum Ústavního soudu z hlediska ústavnosti.

Podle ustanovení může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno řízení. Žaloba pro zmatečnost slouží jako mimořádný opravný prostředek k tomu, aby mohla být zrušena rozhodnutí trpící podstatnými vadami, které představují porušení základních principů soudního procesu, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo.

Jak stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, důvodem jeho nesouhlasu je údajně skutkově (a současně právně) chybný závěr odvolacího soudu o tom, že odvolání muselo být odmítnuto. Z velmi stručného obsahu podání nelze zjistit, že by stěžovatel využil před podáním ústavní stížnosti výše zmíněného mimořádného opravného prostředku, jímž by mohl dosáhnout zamýšleného cíle již před podáním ústavní stížnosti. Je tak nutné učinit závěr, že stěžovatel nevyčerpal před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Z tohoto důvodu je ústavní stížnost ve smyslu ustanovení nepřípustná, a proto ji soudce zpravodaj podle ustanovení odmítl.

Jen pro úplnost, a nad rámec výše uvedeného Ústavní soud poznamenává, že je věcí řádného výkonu advokacie, aby v sídle advokáta byla vždy přítomna osoba oprávněná převzít jemu určenou doručovanou písemnost, pokud ovšem zmocněný advokát sám soudu neoznámí jinou adresu pro doručování. V případě, že pracovní či jiné okolnosti advokátu splnění této podmínky neumožňují, je nezbytné, aby alespoň sídlo advokáta, jako místo určené pro doručování, mělo k tomuto účelu jasně označenou domovní nebo jinou jím užívanou schránku, umožňující doručujícímu orgánu zanechání výzvy ( ). Za situace, v níž advokát tuto svoji povinnost řádně neplní, nese odpovědnost za právní následky spojené s uložením zásilky na doručující poště (s jejím náhradním doručením).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2007

JUDr. Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj