Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 71/07

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele P. Z., zastoupeného Mgr. Michalem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze 1740/7, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 10. 2006, č. j. -192, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2006, č. j. -183, a Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2006, č. j. -155, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 8. 1. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že je proti němu u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. vedeno řízení o zaplacení částky 73 981 357 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně, obchodní společnost GALILEO REAL k.s., podala návrh, aby bylo v řízení dále na jejím místě pokračováno s obchodní společností MAURIA spol. s.r.o., přičemž městský soud tomuto návrhu svým usnesením ze dne 24. 3. 2006, č. j. -155, vyhověl. Rozhodnutí městského soudu bylo následně potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2006, č. j. -183, a dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 10. 2006, č. j. -192, zamítnuto. Stěžovatel se domníval, že vydáním výše uvedených rozhodnutí bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Stěžovatel namítal, že obecné soudy umožňovaly prostřednictvím aplikace ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), žalobkyni manipulovat s řízením a zneprůhledňovat vlastnictví a původ pohledávky. Dle názoru stěžovatele měly obecné soudy nejprve posoudit aktivní legitimaci původního žalobce, kterou stěžovatel v řízení zpochybnil, a teprve poté se případně zabývat dalšími procesními návrhy a meritem věci. Stěžovatel uvedl, že v důsledku neustálých procesních návrhů, vznášených stranou žalující, nemohou obecné soudy meritorně rozhodnout a řízení se svou délkou dostává do rozporu s ústavně zaručeným právem stěžovatele na projednání věci v přiměřené lhůtě. V této souvislosti stěžovatel upozornil na skutečnost, že v řízení byl opětovně podán návrh na záměnu účastníků dle , kdy společnost MAURIA, spol. s.r.o navrhla, aby bylo místo ní v řízení pokračováno se společností ACADEMIC, a.s. Tomuto návrhu okresní soud usnesením ze dne 28. 11. 2006, č. j. -194, vyhověl. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis městského soudu, sp. zn. . Poté, co se Ústavní soud s příslušným spisovým materiálem seznámil, shledal, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li by takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout.

V posuzovaném případě nemohlo dojít a nedošlo k takovému zásahu do práv stěžovatele, který by byl konečný a nezvratný. Všechna usnesení obecných soudů, napadená ústavní stížností, mají pouze procesní charakter. Obecné soudy provedly ústavně konformní výklad ustanovení a v důsledku jeho aplikace soud prvního stupně správně rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalobce v důsledku singulární sukcese, když k tomuto postupu měl zjištěny veškeré rozhodné skutečnosti. To, zda byla předmětná pohledávka vůči stěžovateli uplatněna řádně, může být předmětem úvah až při rozhodování ve věci samé. Teprve v tomto stádiu řízení je prostor pro uvážení, zda žalovaná pohledávka existuje a zda je žalobce osobou oprávněnou z této pohledávky. V opačném případě by totiž obecné soudy nepřípustným způsobem předjímaly svoje rozhodnutí ve věci.

Ze shora uvedených důvodů shledal Ústavní soud ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

V části, v níž stěžovatel namítal průtahy v řízení před obecnými soudy, je ústavní stížnost nepřípustná. S ohledem na zásadu subsidiarity, vyjádřenou v ustanovení , je nezbytné, aby stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny procení prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ve vztahu k průtahům v řízení považuje Ústavní soud za takový procesní prostředek návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel tento procesní prostředek nevyužil, nezbylo mu proto, než ústavní stížnost v této části odmítnout dle . Za těchto okolností považoval Ústavní soud za nadbytečné vyzývat stěžovatele k úpravě petitu ústavní stížnosti, který nebyl ve vztahu k namítaným průtahům řádně formulován.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2007

Miloslav Výborný

předseda senátu