Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 350/06

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky L. H., zastoupené Mgr. Barborou Bumanovou, advokátkou v Praze 1, Jungmannova 34, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. -583 ze dne 29. 3. 2006 a proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ č.j. -467 ze dne 6. 1. 2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 29. 3. 2006 (pozn.: v petitu očividně omylem uvádí, že jde o rozsudek vrchního soudu), jímž byl ve věci samé potvrzen a ve výroku o nákladech řízení částečně změněn rozsudek Okresního soudu Praha - východ sp. zn. ze dne 6. 1. 2005, kterým bylo vyhověno žalobě o určení vlastnictví a zdržení se užívání nemovitostí proti stěžovatelce a dalším žalovaným. Napadenými rozhodnutími došlo podle jejího názoru k porušení d (dále jen " ").

Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednávání věci, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), které jsou nezbytné k zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podle § 72 odst. 4 citovaného zákona byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

V předmětné věci je ústavní stížností napadeno rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího. Ze sdělení soudu I. stupně i ze sdělení právní zástupkyně stěžovatelky plyne, že proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno dovolání, o němž zatím nebylo pravomocně rozhodnuto. Z podaného dovolání, které je založeno ve spisu, vyplývá, že stěžovatelka opřela přípustnost dovolání o ustanovení , protože napadené rozhodnutí má prý po právní stránce zásadní význam.

Podle výše citovaného ustanovení sice v obecné rovině je dovolání, přípustné podle , mimořádným opravným prostředkem, který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout z důvodů závisejících na jeho uvážení, a jeho nevyčerpání samo o sobě neznamená nepřípustnost ústavní stížnosti; v předmětné věci však stěžovatelka tento mimořádný procesní prostředek využila a rozhodnuto dosud nebylo.

Z uvedeného vyplývá, že proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze byly souběžně podány ústavní stížnost a dovolání. V řízení o dovolání se stěžovatelka domáhá ochrany svých práv; bude rozhodnuto o přípustnosti dovolání a v kladném případě bude dovolání následně meritorně projednáno. Není proto namístě, aby Ústavní soud v rozporu s principem subsidiarity, jakož i s principem minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci souběžně rozhodoval. Vzhledem k ustanovení má však stěžovatelka zachovanou lhůtu k podání ústavní stížnosti i v případě, že uplatněný mimořádný opravný prostředek bude shledán nepřípustným.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2007

Vojen Güttler v.r.

soudce zpravodaj