Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 182/07

Ústavní soud rozhodl dne 6. února 2007 soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti M. Ř., zastoupeného Mgr. Martinem Bařinkou, advokátem se sídlem v Brně, M. Stejskalové 62, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 29. 12. 2006, sp. zn. 2 ZT 426/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že shora uvedeným rozhodnutím Okresního státního zastupitelství v Prostějově, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. ČTS:ORPV-860/KPV-OHK-2006, bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces garantované Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na soudní ochranu podle a 39 d. Proto stěžovatel navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.

Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání. Ústavní stížnost totiž podle písm. d) y ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (srov. i ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále " "). Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Jinými slovy musí nastat situace, kdy je přijato konečné rozhodnutí s neodčinitelnými následky. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele.

Ústavní soud připomíná, že z existující judikatury zřetelně vyplývala jeho zdrženlivost při zasahování do průběhu trestního řízení v jeho počátcích (v předsoudním stadiu), pokud v této fázi nedojde ke skutečnému zásahu do základních práv a svobod, který by nebylo možné odčinit jinak (např. vzetí do vazby, zatčení nebo zadržení dle § 75 tr. ř.). Ústavní soud vždy vycházel z předpokladu, že jeho zásah do rozhodování orgánů činných v trestním řízení již v počátku trestního řízení je jinak považován za nepřípustný. Tento přístup Ústavního soudu byl do jisté míry korigován nálezem ze dne 3. 7. 2003, ve věci

sp. zn.

(in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, "Sb. n. u.", sv. 30, str. 471), v němž byl připuštěn přezkum usnesení státního zástupce týkajícího se stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Avšak ani zde se Ústavní soud neodchýlil od dosavadní judikatury, pokud jde o materiální hodnocení důvodnosti (opodstatněnosti) zahájení trestního stíhání, které ústavněprávnímu přezkumu nepodrobil. V citovaném nálezu vyslovil Ústavní soud výjimku ze zásady subsidiarity (a tedy nepřípustnosti ústavní stížnosti), kterou lze uplatnit pouze tehdy, je-li usnesení státního zástupce založeno na naprosto zjevně (prima facie) nedostatečném odůvodnění. Takový postup totiž svědčí o libovůli v rozhodování, což je natolik flagrantní zásah do práva na soudní a jinou právní ochranu garantovaného y, že odůvodňuje, aby Ústavní soud netrval na uplatnění zásady subsidiarity. Ústavní soud se tedy ani po tomto nálezu necítí nadále být povolán k přezkumu postupu orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o materiální důvody zahájení trestního stíhání (srov. usnesení ze dne 5. 2. 2004. ve věci

sp. zn.

, in Sb. n. u., sv. 32, str. 467).

Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze vystavěno meritorní rozhodnutí. Přípravné řízení, jakožto první fáze trestního řízení, má ve vztahu k řízení před soudem předběžný charakter. Jeho úkolem je zjistit, zda podezření z trestné činnosti proti určité osobě je do té míry odůvodněno, aby byla podána obžaloba či zda je tu důvod pro jiné rozhodnutí (či jiný postup).

V dané věci stěžovatel požadoval, aby Ústavní soud přezkoumal, zda si státní zastupitelství vytvořilo dostatečně spolehlivý a zejména zákonný podklad pro své rozhodnutí.

Ústavní soud připomíná, že má pravomoc posuzovat akty orgánů veřejné moci toliko z hlediska ústavních kautel, které se zcela nekryjí s požadavky na zákonnost. Námitky uváděné v ústavní stížnosti budou nadále předmětem zkoumání orgánů činných v trestním řízení a bylo by z procesního hlediska předčasné, pokud by je v této fázi hodnotil Ústavní soud.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 6. února 2007

Eliška Wagnerová

soudkyně zpravodajka