Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 125/07

Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2007 o ústavní stížnosti Ing. Tomáše Zůzy, správce konkurzní podstaty úpadce SEMOS, a.s., se sídlem Komořanská 326/63, 140 00 Praha 4, zastoupeného JUDr. Lambertem Halířem, advokátem, AK se sídlem Kroftova 1, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006, čj. -145, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces podle d domáhal zrušení shora označeného rozsudku, kterým Vrchní soud v Praze změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, čj. -70, v bodu I. výroku o věci samé tak, že označené průmyslové objekty vyloučil ze soupisu konkurzní podstaty úpadce.

Stěžovatel namítl, že mu v odvolacím řízení před vyhlášením rozsudku nebyl dán prostor vyjádřit se a reagovat na právní názor vrchního soudu, který byl odlišný od jeho právního názoru i právního názoru městského soudu v předmětné právní věci.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Při rozhodování o ústavních stížnostech Ústavní soud konstantně a zcela v souladu se shora citovaným ustanovením vychází ze zásady tzv. subsidiarity ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je krajním prostředkem ochrany práva nastupujícím v okamžiku, kdy již došlo k využití všech dostupných standardních nástrojů, které má účastník řízení k ochraně svých práv ze zákona k dispozici. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto do činnosti soudní moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci soustavy obecných soudů již možná není.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou proto vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.

V posuzovaném případě stěžovatel ústavní stížností napadl rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu ve věci samé; v takovém případě je proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání podle ustanovení

Ústavní soud zaznamenal, že účastníkům odvolacího řízení se dostalo nesprávného poučení, neboť Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku uvedl, že: "Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.". Podle ustanovení činí lhůta k podání dovolání dva měsíce od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, ve stěžovatelově věci je však zachována vzhledem k ustanovení , takže přezkum a případná náprava stěžovatelem tvrzené protiústavnosti naříkaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je realizovatelná stále ještě v soustavě obecných soudů.

Z uvedeného je patrno, že nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolujících meritorní přezkum ústavní stížnosti; proto se Ústavní soud námitkami stěžovatele nemohl pro jejich předčasnost dále zabývat.

Ústavní soud proto nepřípustnou ústavní stížnost v souladu s ustanovením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2007

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj