Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 762/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Mgr. M. P., zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem v Brně, Kuřimská 42, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou včas [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [, , , odst. 3, odst. 6 ], brojil stěžovatel proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006 (-72), jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. července 2005 (-3) a zamítnut návrh na přikázání věci jinému soudu.

Stěžovatel namítal v ústavní stížnosti, že výše označeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, a to jeho práva na soudní ochranu zaručenou d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Odvolací soud nezjistil všechny relevantní skutečnosti nezbytné pro posouzení důvodnosti a přípustnosti podaného odvolání. Pouze taková zjištění a z něj vycházející závěr, umožňují spravedlivé rozhodnutí ve věci, což odvolací soud, dle přesvědčení stěžovatele, nerespektoval. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentoval pochybením obecného soudu v rovině podústavního práva a vyslovil přesvědčení o tom, že soud postupoval v rozporu se v platném znění (dále jen ""), ale i se zásadami občanského soudního řízení. Stěžovatel v odvolání uváděl a doložil závažné skutečnosti, které byly důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí, ale odvolací soud k nim nepřihlédl (dohoda o posunutí splatnosti dluhu, prohlášení konkurzu na jeho majetek atd.). Odvolací soud si nepočínal jako soud nestranný a nezávislý a svým postupem znemožnil obranu stěžovatele, legalizoval bezprávní a nekompetentní postup exekutora Mgr. Luďka Němce při provádění soudem nařízené exekuce.

Stěžovatel je toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v přímém rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR (č. 52/1998, č. 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR) a proto navrhl, aby Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a zrušil napadené rozhodnutí.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem (y ČR). Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých základních práv obsažených vě, resp. Úmluvě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika s rozhodnutím obecného soudu o způsobu nařízení a provedení výkonu rozhodnutí a odmítnutí odvolání stěžovatele. Stěžovatel obdobně jako v podáních před obecnými soudy poukazoval na nesprávný právní názor odvolacího soudu, v důsledku toho nebylo stěžovateli umožněno bránit se odpovídajícím způsobem a zmiňuje se o porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zaručeného y a Úmluvy.

V daném případě soud I. stupně nařídil exekuci podle vykonatelného rozsudku (Obvodní soud pro Prahu 6, sp. zn. , ze dne 11.února 2004 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 1. září 2004), k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 53.680,- Kč a pro náklady exekuce. Provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Luďka Němce a stěžovateli zakázal od doručení usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetkem patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku. Podstatné v dané věci je i to, že se jedná o výkon pravomocného rozhodnutí, které stěžovateli ukládá povinnost k plnění. Jestliže stěžovatel ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplnil, musí snášet i případné negativní důsledky vyplývající z nařízeného způsobu výkonu rozhodnutí. V tomto postupu nelze spatřovat ani porušení y a Úmluvy, který zaručuje právo na účinné ochranné prostředky. Toto právo nespočívá v tom, že stěžovateli musí být vždy vyhověno. Obecné soudy nařídily výkon rozhodnutí na základě pravomocně přiznaného exekučního titulu a postupovaly zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy.

Ústavní soud konstatuje, že obecný soud k odvolání stěžovatele přezkoumal rozhodnutí a dospěl k závěru, že není důvodné. Napadené rozhodnutí řádným, vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem, v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, odůvodnil tak, jak vyžadují příslušná ustanovení (zejména , , ), a proto lze na něj dále odkázat. Dle ustanovení exekučního řádu lze proti usnesení o nařízení exekuce podat odvolání jen z důvodů, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce, k ostatním soud nepřihlédne a odvolání odmítne. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud přezkoumal zda jsou na základě exekučního řádu i ustálené judikatury splněny podmínky rozhodné pro nařízení exekuce. Tvrdí-li stěžovatel ve své ústavní stížnosti, že obecnými soudy mělo být rozhodnuto jinak a že tento soud dospěl k jinému právnímu závěru, než je právní závěr stěžovatele, a neuvádí-li další skutečnosti, které by svědčily o porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, jen opakuje tvrzení vznesená v opravném prostředku. Je zřejmé, že taková tvrzení jsou pouhou polemikou s právními závěry obecného soudu; proto postačí odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, a to i ve vztahu k povaze a postavení Ústavního soudu k soustavě soudů obecných (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).

Ústavní soud v této souvislosti pouze na okraj podotýká, že z obsahu spisu obecného soudu nejsou k odvolání připojeny důkazy, které by prokazovaly tvrzení stěžovatele o dohodě se zástupcem oprávněného o změně termínu splatnosti pohledávky. Dále k tvrzení stěžovatele, že na jeho majetek je veden konkurz, Ústavní soud uvádí, jak z obsahu spisu vyplynulo, že konkurz na majetek stěžovatele byl zrušen [usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2004, č. j. - 308 (č.l. 27)]. Argumentace judikaturou Nejvyššího soudu ČR nebyla shledána případnou.

Vzhledem k tomu, že dle Ústavního soudu nedošlo postupem obecných soudů ke stěžovatelem namítanému porušení základního práva zaručeného y a Úmluvy, Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [ustanovení ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 23. ledna 2007

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu