Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 63/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. R. Š., zastoupeného JUDr. Vítězslavem Květenským, advokátem, se sídlem Křižíkova 16, Praha, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2004, sp. zn. , spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 3. února 2005 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2004, sp. zn. . Tvrdí, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva podle d a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně stěžovatel navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s ohledem na to, že by podle něj měl nastoupit výkon trestu, což považuje za velmi citelnou újmu.

V ústavní stížnosti stěžovatel mimo jiné uvedl, že dne 11. ledna 2005 podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání s tím, že jeho obsah je součástí argumentace ústavní stížnosti. Souběžné podání ústavní stížnosti zdůvodnil tak, že dovolací důvody zdaleka nepostihují všechny možnosti rozporu konkrétního soudního rozhodnutí s ústavním pořádkem. Dále odkázal na znění , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), avšak bez bližšího vysvětlení.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, vždy prověřuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené formální náležitosti.

Ústavní stížnost podle písm. d)y tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je ve vztahu subsidiarity vůči ostatním procesním prostředkům, sloužícím k ochraně práv. Z materiálního povahy subsidiarity vzniká pravomoc Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti teprve tehdy, pokud ústavně zaručená základní práva a svobody nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Jestliže právní předpis (trestní řád) stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech obviněného konkrétní orgán veřejné moci (Nejvyšší soud ČR), bylo by zásahem do jeho pravomoci, pokud by jiný orgán (Ústavní soud) o těchto právech rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci, tzn. i k nápravě případného porušení základních práv a svobod. Ani ze zákonného vymezení dovolacích důvodů přitom nemůže být vyvozen rozhodovací postup, který by zakládal různost v možnosti přístupu odlišných skupin účastníků řízení k Nejvyššímu soudu, kteří se u něj v souladu s a y dovolávají ochrany svých základních práv a svobod (srov.

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 34. N. 114. str. 187).

Ze shora uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost podaná souběžně s dovoláním je podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona nepřípustná, neboť posledním prostředkem k ochraně práva je v takovém případě podané dovolání, resp. rozhodnutí o něm, které nemůže být odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu (§ 75 odst. 1 zákona věta druhá za středníkem). Pojem "vyčerpání" všech procesních prostředků k ochraně práva totiž neznamená jen jejich uplatnění, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci.

V posuzovaném případě je ústavní stížnost předčasná, neboť stěžovatel před podáním ústavní stížnosti podal v téže věci dovolání, o němž do dnešního dne nebylo rozhodnuto. Ústavní soud zároveň neshledal naplnění podmínek podle § 75 odst. 2 zákona, a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.

Lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne stěžovateli běžet dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání.

Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona. S ohledem na akcesorickou povahu návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí je tím odmítnut i tento návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2007

Jiří Nykodým, v. r.

soudce Ústavního soudu