Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 869/06

Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BISinvest s. r. o., se sídlem v Bohumíně, Lidická 330, zastoupené JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem v Ostravě 1, Poštovní 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. srpna 2006, čj. -86, a usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 18. dubna 2006, čj. -74, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka požaduje zrušení shora označených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o návrhu vedlejších účastníků A. a B. Z. na vydání předběžného opatření tak, že stěžovatelce bylo zakázáno nakládat s nemovitostmi uvedenými ve výroku usnesení Okresního soudu v Přerově. Ve velmi stručné ústavní stížnosti tvrdí stěžovatelka porušení práva "na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny", což se mělo stát nekonkrétním výrokem, který je prý nevykonatelný.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obou obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí či dokonce čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem ČR (srov. již nález

, Sb.n.u.ÚS, sv. 1, str. 123 a konst. judikatura). Je v tomto aspektu jasně patrné, že výklad podústavního práva je zásadně věcí obecné justice, a to včetně posouzení, zda jsou dány důvody pro vydání předběžného opatření či nikoliv. Usnesení obou soudů jsou dostatečně odůvodněna tak, aby splnila požadavky kladené na odůvodnění judikaturou Ústavního soudu. Ústavnímu soudu nadto není vůbec jasné, a podstatě napadených rozhodnutí se příčí, jak by vůbec mohlo být porušeno jakékoliv základní právo stěžovatelky, pokud by snad (jak tvrdí stěžovatelka) vskutku byla dána nevykonatelnost rozhodnutí o předběžném opatření za situace, kdy toto rozhodnutí směřuje právě proti stěžovatelce. Proto se Ústavní soud nemusel ani k stěžovatelkou zpochybněné vykonatelnosti rozhodnutí Okresního soudu v Přerově jakkoliv vyslovovat.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen "", návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2007