Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 860/06

Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. O. K., zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem v Karlových Varech, Jiráskova 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. května 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Plzeň-město v záhlaví uvedeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák., kterého se měl stěžovatel dopustit tím, že v Plzni v období od 24. července 2002 do 14. května 2003, v rozporu s rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. února 1999, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 14. dubna 1999, jímž bylo rozhodnuto o svěření jeho nezletilé dcery do péče matky Mgr. J. Z. - K., a určena pravidla styku otce s dcerou, měl stále nezletilou u sebe, ačkoli byl opakovaně výzvou Okresního soudu v Českém Krumlově volán k respektování rozhodnutí soudu, a usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. července 2002, čj. -186, které nabylo právní moci dne 24. července 2002, mu byla za nerespektování citovaného rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově uložena pokuta ve výši 9 000,- Kč. Za tento trestný čin byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Odvolání stěžovatele bylo jako nedůvodné zamítnuto Krajským soudem v Plzni a jeho dovolání bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné Nejvyšším soudem.

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení jeho základního práva podle , a d, domáhá ústavní stížností zrušení shora označených rozhodnutí, a to pro jím tvrzené nedostatky rozhodnutí, která se nevypořádala se skutkovými ani právními problémy celé věci.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatu argumentů uvedených v ústavní stížnosti lze v podstatě rozdělit na dva okruhy otázek. Stěžovatel jednak zpochybňuje řádné doručení usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. července 2002, čj. -186, jednak tvrdí, že i kdyby snad byla dána formální stránka trestného činu, není v žádném případě dána materiální stránka trestného činu.

Ústavní soud k tomu v souladu se svou ustálenou judikaturou konstatuje, že není součástí soustavy obecných soudů. Ústavní soud, jsa vázán hranicemi svých pravomocí ve smyslu písm. d) y, se zásadně nepouští do hodnocení questio facti provedeného v řízení před obecnými soudy, a přezkoumává pouze ústavnost tohoto řízení. Uvedený princip Ústavní soud respektoval i v této věci a zabýval se proto toliko otázkou, zda rozhodnutím soudu prvého nebo druhého stupně nebo rozhodnutím soudu dovolacího nebyla porušena stěžovatelova základní práva. To však Ústavní soud neshledal a naopak dovodil, že s podstatou všech stěžovatelových námitek se obecné soudy více než dostatečně vypořádaly. Je v zásadě na obecných soudech, aby se vyjádřily k otázkám, které stěžovatel opětovně klade ve své ústavní stížnosti, když patřičně odůvodněné závěry obecných soudů v tomto aspektu nepřísluší Ústavnímu soudu nijak zpochybňovat.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ", návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto zjištěné informace vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2007