Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 824/06

Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem v Plzni, Slovanská tř. 136, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2006, čj. -42, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2005, sp. zn. , a rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru dopravy, ze dne 17. 5. 2004, čj. DOP/1456/04 - Ver., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 2. 11. 2006 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí. Dle tvrzení stěžovatele bylo rozhodnutími porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva zakotvená v d.

Z ústavní stížnosti, kopií napadených rozhodnutí správních soudů a vyžádaného správního spisu zjistil Ústavní soud následující skutečnosti.

Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru dopravy, ze dne 17. 5. 2004, čj. DOP/1456/04 - Ver., kterým mu byla uložena pokuta za přestupek a náhrada nákladů přestupkového řízení. Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením ze dne 20. 5. 2005, sp. zn. , tak, že žalobu pro nevyčerpání řádných opravných prostředků odmítl. Proti usnesení podal stěžovatel kasační stížnost dle a e) , která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2006, čj. -42, zamítnuta. Nejvyšší správní soud mohl přezkoumat předchozí soudní rozhodnutí pouze z hlediska kasačního důvodu o nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Dospěl k závěru, že byly dodrženy procesní podmínky pro vydání rozhodnutí o přestupku a řízení nevykazovalo vady či nezákonnosti. Uvedl, že k zahájení přestupkového řízení prokazatelně došlo způsobem předvídaným (doručení fikcí), a stejně tak došlo zákonnou fikcí k doručení rozhodnutí o přestupku.

V ústavní stížnosti stěžovatel opět namítl, že fikcí doručení nemohlo dojít k oznámení rozhodnutí o přestupku ani k zahájení přestupkového řízení (resp. k předvolání k ústnímu jednání). Stěžovateli v důsledku doručování fikcí nebylo umožněno vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladly za vinu, a k důkazům o nich. Dle stěžovatele nebyly splněny podmínky pro projednání přestupku v jeho nepřítomnosti.

K ústavní stížnosti se na výzvu Ústavního soudu vyjádřil dne 27. 12. 2006 Magistrát města Plzně, jehož vyjádření však nepřineslo nové skutečnosti.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti přednesl stejné námitky jako v řízeních před oběma správními soudy. Ústavní soud přezkoumal rozhodnutí správních soudů a dospěl k závěru, že jimi nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Krajský soud při rozhodování postupoval v souladu s procesními přepisy a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Námitkami stěžovatele se zabýval Nejvyšší správní soud a ve svém rozhodnutí dospěl k závěrům, které řádně a srozumitelně odůvodnil. Nelze tu shledat prvky libovůle či rozpor jeho závěrů se skutkovým stavem a provedenými důkazy. Nejvyšší správní soud se v odůvodnění svého rozhodnutí řádně zabýval tím, zda byly splněny podmínky doručování dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Ústavní soud se ztotožňuje se závěry Nejvyššího správního soudu. K zahájení přestupkového řízení i k doručení rozhodnutí o přestupku došlo zákonným způsobem. Zásilky byly doručovány stěžovateli do vlastních rukou dne 19. 4. 2004 a 20. 5. 2004 na adresu jeho trvalého pobytu, kterou stěžovatel ostatně potvrdil v Protokolu o podání vysvětlení ze dne 24. 2. 2004 (na tutéž adresu byla stěžovateli doručována také výzva na zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne 1. 2. 2005, kterou si stěžovatel převzal.). Doručování bylo provedeno v souladu s . Na doručenkách není uvedeno, že by se stěžovatel na dané adrese nezdržoval, a také stěžovatel před správními soudy ani v ústavní stížnosti netvrdí, že by se na dané adrese nezdržoval.

Také k napadenému rozhodnutí správního orgánu musí Ústavní soud uvést, že toto nevykazuje prvky libovůle. Závěry správního orgánu nejsou v rozporu se skutkovými zjištěními a jeho rozhodnutí je srozumitelně a podrobně odůvodněno.

Ústavní soud se neztotožňuje se stěžovatelem v tom, že by v dané věci doručením předvolání fikcí došlo k porušení práva na projednání věci v jeho přítomnosti. Stěžovatel argumentuje, že došlo k vadnému postupu správního orgánu a porušení práva na obhajobu, práva ústnosti a přítomnosti u jednání. Stěžovatel si však nepřevzal řádně doručované zásilky. Stěžovatelův výklad by tak vedl ke zmaření možnosti zahájení a provedení přestupkového řízení. Právo na obhajobu a na projednání věci v přítomnosti stěžovatele (aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům), jakož i procesní předpisy (doručování, zahájení řízení, ústní jednání) nemohou být, jak ostatně uvedl i Nejvyšší správní soud, vykládány tak, aby bylo znemožněno legitimní úsilí (resp. povinnost) státu nalézt spravedlnost ve věcech přestupkových a realizovat efektivní postih. Ústavní soud se také ztotožňuje s úvahou Nejvyššího správního soudu o povědomosti stěžovatele o budoucím přestupkovém řízení, a to s ohledem na Protokol o podání vysvětlení ze dne 24. 2. 2005.

S ohledem na výše uvedené rozhodl senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2007