Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 47/07

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. Ing. M. S., zastoupeného Mgr. Ivanem Nezvalem, advokátem se sídlem Brno, Rooseveltova 6/8, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2006, sp.zn. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v ,y ČR, v d.

Napadené usnesení bylo vydáno v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr vnitra České republiky ve prospěch stěžovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2005, sp.zn. . Toto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo předmětem přezkumu v řízení před Ústavním soudem vedeným pod sp.zn.

. Jednalo se o ústavní stížnost totožného stěžovatele, přičemž Ústavní soud stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Nejvyšší soud pak napadeným usnesením zamítl stížnost pro porušení zákona, neboť ji neshledal důvodnou.

Stěžovatel se domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, když uvádí, že nebylo respektováno jeho legitimní očekávání stran ústního projednání věci, čímž byl porušen princip předvídatelnosti postupu soudu a ochrana dobré víry účastníků řízení. Stěžovatel je toho názoru, že jestliže soud již dospěl k závěru o nezbytnosti projednání věci ve veřejném zasedání, toto nařídil a odročil, není následné rozhodnutí v neveřejném zasedání postupem šetřícím základní práva stěžovatele jako účastníka řízení.

Argumentací stěžovatele týkající se nedostatků předcházejícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, o jehož ústavnosti již Ústavní soud jednou rozhodoval, nebyla s vazbou na tuto ústavní stížnost relevantní, a proto se zabýval pouze námitkou proti usnesení Nejvyššího soudu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

).

Ustanovení trestního řádu § 274 in fine umožňuje Nejvyššímu soudu zamítnout nedůvodnou stížnost pro porušení zákona v neveřejném zasedání. Postup Nejvyššího soudu, který rozhodl věc v neveřejném zasedání, byť se tak stalo až po nařízení a odročení veřejného zasedání, byl tedy zcela v souladu se zákonem a nemohl konstituovat zásah do základních práv stěžovatele. Kritérium, které určuje, zda je možné o stížnosti rozhodnout v neveřejném zasedání, spočívá v tom, že stížnost je zamítána pro nedůvodnost. Pokud je toto kritérium splněno, jedná soud v souladu s požadavkem na poskytnutí ochrany základním právům a svobodám účastníků řízení. Obsahem institutu legitimního očekávání je určitý kvalifikovaný a opodstatněný předpoklad, nikoli každý dojem, který účastník řízení během tohoto nabude. Navíc chybí reálný zásah do sféry práv stěžovatele. Rozhodnutí bylo přezkoumáno v tom rozsahu, v jakém to zákon předpokládá, a stížnost pro porušení zákona byla přesto shledána nedůvodnou. Stěžovateli se tedy dostalo maximální možné ochrany, když byl v jeho prospěch využit i mimořádný opravný prostředek. Skutečnost, že mu soud nedal za pravdu, nelze vykládat jako zásah do jeho základních práv a svobod.

Za daného stavu věci tak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu