Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 416/06

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti Ing. J. B., zastoupeného Mgr. Davidem Strupkem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze 1, Jungmannova 31, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor, sp. zn. , ze dne 2. 12. 2005, a usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2006, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a , 3 a d zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Stěžovatel podal současně dvě samostatné ústavní stížnosti, vedené pod

sp. zn.

a sp. zn. , které se vztahují ke dvěma samostatným řízením, v nichž vystupovali titíž účastníci a předmět a průběh řízení (tj. obtěžování emisemi hluku, kouře a pachu) byl v podstatě totožný. V posuzované ústavní stížnosti stěžovatel napadá shora označená rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor a Nejvyššího soudu ČR. Další ústavní stížnost, vedená pod sp. zn. , pak směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor, sp. zn. , ze dne 2. 12. 2005, a usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 18. 5. 2006.

Dříve než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle písm. d) y ČR a navazujícího , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moc, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle tohoto zákona pak lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovými prostředky se podle tohoto zákonného ustanovení rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Zároveň však ustanovení ve čtvrtém odstavci tohoto zákona stanoví, že byl-li takový mimořádný opravný prostředek odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z uvedeného zákonného ustanovení však zároveň vyplývá, že pokud podání mimořádného opravného prostředku zjevně přípustné není (v daném případě z důvodu opožděnosti podání), nicméně bude podáno a teprve poté bude podána ústavní stížnost, pak nedochází k uvedenému prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti. Opačný závěr, který by prodloužení této lhůty i v případě nepřípustného dovolání připouštěl, by vedl ke zpochybnění právní jistoty (viz k tomu např. usnesení

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 33, č. 32). Jestliže tedy v posuzovaném případě Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl jako podání opožděné, což i stěžovatel v ústavní stížnosti uznává, pak nelze podáním ústavní stížnosti kompenzovat uvedený zjevný nedostatek podaného mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnost bylo v tomto případě možno podat toliko ve lhůtě 60 dnů od doručení rozsudku odvolacího soudu. Za den doručení tohoto rozsudku je třeba považovat, jak konstatoval již Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí o dovolání, den 16. ledna 2006. Jestliže však byla ústavní stížnost stěžovatelem podána k poštovní přepravě na poště Praha 1 pod R 053955 až dne 14. 7. 2006, pak je ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 2. 12. 2005, napadeném stěžovatelem v ústavní stížnosti, podána po lhůtě stanovené v . Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2006, které stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž napadá, jde pak o návrh zjevně neopodstatněný.

Pokud se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává s ohledem na opožděné podání dovolání použití ustanovení s tím, že právní otázky v ústavní stížnosti podle jeho názoru přesahují jeho vlastní zájmy, pak Ústavní soud shledává, že aplikace tohoto ustanovení v daném případě možná není. Použití tohoto ustanovení přichází totiž v úvahu s ohledem na jeho znění pouze v těch případech, je-li ústavní stížnost nepřípustná, tedy v případech, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Tak tomu však v posuzovaném případě není, neboť stěžovatel všech procesních prostředků, uvedených v ustanovení , využil.

Ústavní soud proto, aniž se zabýval meritem věci, podaný návrh podle ustanovení a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 4. ledna 2007

Miloslav Výborný

předseda senátu