Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 795/06

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 9. ledna 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti M. Ř., zastoupeného JUDr. Vladislavem Petrů, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Pískách 49, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 24. 5. 2005, č. j. -458 a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 12. 2003, č. j. -349,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se domáhal zrušení shora uvedených rozsudků, jimiž nebylo vyhověno jeho žalobě na náhradu škody, a žádal též, aby mu Ústavní soud: "přiznal náhradu nákladů právního zastoupení dle ust. ".

Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle , o Ústavním soudu, v platném znění (dále ""), počíná běžet dnem následujícím po dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Stěžovatel v ústavní stížnost sám uvedl, že jeho právní zástupce napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. -458 obdržel dne 29. 8. 2005. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 6. 12. 2006, tedy zcela zjevně po lhůtě stanovené zákonem pro její včasné podání.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že nevyhověl výzvě Nejvyššího soudu ČR, aby podal dovolání prostřednictvím právního zástupce a Nejvyšší soud ČR poté řízení o jím podaném dovolání zastavil. Podle stěžovatele tak byly odstraněny překážky pro projednání této ústavní stížnosti, neboť Nejvyšší soud ČR "ve věci nerozhodoval". Z usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2005,

sp. zn.

vyplývá, že ústavní stížnost podaná týmž stěžovatelem a v téže věci byla odmítnuta jako nepřípustná, neboť v době rozhodování Ústavního soudu u Nejvyššího soudu ČR probíhalo pod sp. zn. dovolací řízení. Současně byl stěžovatel v citovaném usnesení poučen, že podle ust. : "byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku." K této zákonem předvídané situaci však nedošlo, neboť Nejvyšší soud ČR dovolací řízení zastavil.

Za této procesní situace však stěžovatel nemohl odvíjet počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o zastavení řízení, neboť nešlo o rozhodnutí, které má na mysli ust. , v jehož rámci se stěžovateli dostalo poučení od Ústavního soudu. Toto rozhodnutí bylo předvídatelným důsledkem stěžovatelem nesplněné procesní povinnosti. V řízení o ústavní stížnosti totiž nelze pominout, že stěžovatel nepodal řádné dovolání, neboť nebyl zastoupen a nevytvořil tak potřebnou podmínku řízení. Ostatně ustanovení , v jehož rámci se dostalo stěžovateli poučení, je interpretačně jednoznačné. Ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu lze z hlediska zachování lhůty pro její podání úspěšně podat jen tehdy, bylo-li o dovolání rozhodnuto tak, že bylo odmítnuto z důvodů, které závisí na uvážení Nejvyššího soudu ČR.

V daném případě Nejvyšší soud ČR řízení však zastavil, neboť dovolání nebylo formálně řádné. Na takový případ však nedopadá ustanovení , jehož aplikovatelnost zmařil sám stěžovatel svou nečinností v řízení před Nejvyšším soudem ČR.

Vzhledem k této evidentní skutečnosti nebyl stěžovatel vyzýván k odstranění vady ústavní stížnosti, která spočívala v absenci plné moci.

Vzhledem k výše uvedenému (a aniž by se Ústavní soud mohl zabývat podstatou věci) odmítl soudce zpravodaj návrh jako podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání ( ve spojení s ). Protože byla stížnost odmítnuta, nemohl se Ústavní soud zabývat stěžovatelovým návrhem, aby náhradu nákladů jeho zastoupení zaplatil stát ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2007

Eliška Wagnerová, v.r.

soudce zpravodaj