Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 730/06

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 11. prosince 2006 v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele Ing. Š. S., zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem 280 02 Kolín, Politických vězňů 98, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 8. 2006 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení rozsudkem Nejvyššího soudu, ve spojení s rozsudky soudu II. a I. stupně, byla porušena základní práva zaručená mu a 36 odst. 1 d, jakož i a 95 odst. 1 y. Uvedl, že rozsudek Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo zamítnuto jeho dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu, považuje za rozhodnutí extrémně nespravedlivé, když z provedených důkazů bylo zjištěno předkročení plné moci zmocněnou osobou při úkonu, na základě kterého došlo k převodu nemovitostí. Z uvedených důvodů se jako nástupce zemřelé domáhal u soudu určení vlastnického práva k nemovitostem, které nebyly dle jeho názoru převedeny platně, a tedy v den smrti zůstavitelky, tj. dne 19. 2. 1990, byla tato jejich vlastnicí. Poněvadž soudy dovodily, že sama zůstavitelka svou vůli k uzavření smlouvy kupní a darovací ohledně nemovitostí svobodně a srozumitelně projevila, byla žaloba zamítnuta, Nejvyšší soud pak jeho dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zamítl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal dovolání směřující proti rozsudku soudu II. stupně, obsahující tvrzení, že je přípustné podle § 241a odst. 2 písm. b) obč. soudního řádu a s poukazem na to, že odvolací soud v dané věci zaujal ve svých rozhodnutích dva zcela odlišné právní názory pak i podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 obč. soudního řádu, neboť se v rozhodnutích jedná o otázku, která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně a v předmětné věci odvolací soud řešil právní otázku platnosti kupní a darovací smlouvy v rozporu s hmotným právem. V odůvodnění rozsudku, kterým bylo přípustné dovolání zamítnuto pro jeho neopodstatněnost, Nejvyšší soud vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč shledal napadený rozsudek odvolacího soudu správným - bylo prokázáno, že zmocněnkyně při uzavírání darovací smlouvy o převodu pozemků ze dne 8. 4. 1975 sice jednala nad rámec plné moci, udělené jí dne 5. 4. 1975 zmocnitelkou (zemřelou 19. 2. 1990), tato však k učiněnému právnímu úkonu neoznámila svůj nesouhlas, čímž tak překročení plné moci schválila ( obč. zákona, ve znění do provedení novely obč. zákona, tj. do dne účinnosti ) a předmětnou darovací smlouvu tak za neplatnou nelze považovat. Na obsah odůvodnění rozsudku dovolacího soudu lze v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2006