Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 741/06

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti E. B., zastoupeného JUDr. Alicjí Klimešovou, advokátkou se sídlem Havířov-Město, Horní 2a, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2006, č.j. -28, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušeno jeho základní právo na právní pomoc a dále zásada rovnosti účastníků v řízení.

Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II., kterým byl stěžovateli ustanoven zástupce z řad advokátů.

Stěžovatel proti těmto rozhodnutím brojí z toho důvodu, že mu soudy ustanovily jiného advokáta, než kterého stěžovatel uvedl ve svém návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Přestože si je vědom toho, že soud není návrhem účastníka vázán, spatřuje v tomto postupu obecných soudů zásah do svých základních práv. Má za to, že pokud soud ustanoví zástupcem jiného advokáta, než navrhoval účastník, měl by své rozhodnutí odůvodnit závažnými okolnostmi, které neumožnily návrhu účastníka vyhovět. Jiný postup je zásahem do zásady rovnosti účastníků, neboť v důsledku znamená, že stěžovatel si nemůže zvolit advokáta jen proto, že je chudý.

Ústavní soud především zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

).

Argumenty uplatněné v ústavní stížnosti jsou opakováním námitek, které stěžovatel uvedl již ve svém odvolání a na které reagoval odvolací soud. Stěžovatel touto formulací ústavní stížnosti staví Ústavní soud do role další přezkumné instance, neboť neuvádí nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Jak výstižně uzavřel odvolací soud ve stížností napadeném rozhodnutí, námitky stěžovatele jsou ryze subjektivního rázu. Odvolací soud neshledal žádné objektivní zákonné důvody pro změnu již ustanoveného advokáta a skutečnosti uvedené stěžovatelem správnost tohoto závěru nezpochybňují, vyjadřují toliko nesouhlas stěžovatele s rozhodnutím obecných soudů.

Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat zásah do sféry jeho práv, tím méně práv základních, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu