Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 538/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. J. P., zastoupeného advokátem JUDr. Stanislavem Pavelkou, se sídlem Libická 1832/5, Praha 3-Vinohrady, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 3. 2006, sp. zn. , , a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. , za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7 a Městského soudu v Praze, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Domnívá se, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv garantovaných , , a d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. m, Nd 75/2004, z něhož zjistil následující:

Stěžovatel se návrhem u soudu domáhal dodatečného projednání dědictví, vydání opravného usnesení a obnovy dědického řízení po zůstavitelce M. P., zemřelé se zanecháním závěti. Uvedl, že v původním dědickému řízení nebyla projednána budova č.p. 20 v Blince, zapsaná u Katastrálního úřadu v Kolíně na LV č. 818, což doložil tím, že jako vlastnice je v katastru nemovitostí dosud uvedena zůstavitelka. Podle jeho názoru je nutné provést opravu původního usnesení o dědictví, neboť projednávané nemovitosti jsou pro katastrální území Blinka zapsány na LV č. 1532 a nikoli na LV č. 818, jak se uvádí v usnesení. Dále stěžovatel navrhl, aby bylo obnoveno dědické řízení ve vztahu k budově Blinka č.p. 1, která byla do pozůstalosti zahrnuta a kterou měli dědicové údajně nabýt každý v podílu 1/3.

Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 17. 3. 2006, sp. zn. , , návrh na dodatečné projednání dědictví, na vydání opravného usnesení a návrh na obnovu dědického řízení zamítl.

K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 200, sp. zn. , usnesení soudu prvého stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

Stěžovatel napadl uvedená rozhodnutí obecných soudů projednávanou ústavní stížností. Zpochybňuje způsob, jakým obecné soudy v původním dědickém řízení rozdělily pozůstalost podle zanechané závěti. Podle jeho názoru neměla nemovitost v obci Blinka, č.p. 11, připadnout dalším dvěma dědicům každému jednou polovinou, nýbrž měla být rozdělena na třetiny mezi uvedené dva dědice a stěžovatele. Obecné soudy nesprávně aplikovaly příslušná ustanovení a odůvodnění jejich závěrů se stěžovateli nejeví jako dostatečné. Domnívá se, že jej poškodil i fakt, že o konání soudního jednání obecný soud vyrozuměl toliko právního zástupce stěžovatele (který měl k dispozici pouze jednu část závěti) a nikoli stěžovatele samotného.

Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , y). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy pátéy, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (y ČR). Porušení ustanovení uvedené hlavyy Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

Ačkoli stěžovatel petitem ústavní stížnosti napadá rozhodnutí vydaná v rámci řízení, které svým návrhem zahájil až poté, co bylo pravomocně skončeno řízení ve věci projednání dědictví po zemřelé zůstavitelce, v odůvodnění primárně napadá postup obecných soudů v řízení předchozím. Ústavní soud se proto, vázán petitem ústavní stížnost, zaměřil nejprve na posouzení napadených rozhodnutí, přičemž žádné pochybení v rovině ústavnosti neshledal. Právní závěry, k nimž obecné soudy dospěly, jsou výsledkem aplikace a interpretace provedené v mezích ústavnosti. Žalobu na obnovu řízení, kterou stěžovatel odůvodňuje namítaným nesprávným rozdělením nemovitosti, stěžovatel podle názoru obecných soudů podal po lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy dozvěděl nebo jej mohl uplatnit ( ). Skutečnosti nyní stěžovatelem uplatňované, navíc nelze považovat za nové ve smyslu zákonné úpravy podaného mimořádného opravného prostředku. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, které skutečnosti byly i k ostatním námitkám stěžovatele zjištěny, jakými úvahami se soudy při rozhodování řídily a která ustanovení zákona na zjištěný skutkový stav použily ( ). Přiložený spis obecného soudu nedává podnět k obavě, že by byl porušen požadovaný procesní postup orgánů veřejné moci. Z ústavního hlediska jsou napadená rozhodnutí akceptovatelná a jejich odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné.

Ústavní soud dále konstatuje, že další stěžovatelovy námitky, směřující proti postupu obecných soudů v původním řízení ve věci samé, nejsou v rámci posuzované ústavní stížnosti projednatelné. Stěžovatel výše uvedeným petitem, který je pro Ústavní soud závazný, vymezil řízení, které hodlá podrobit přezkumu Ústavním soudem, tedy řízení o obnově a o dalších stěžovatelem uplatněných návrzích vznesených po ukončení původního dědického řízení. Stěžovateli nic nebránilo, aby i samotné původní dědické řízení podrobil ve lhůtě k tomu stanovené přezkumu v rovině ústavnosti. Nicméně pokud tak včas z vlastního rozhodnutí neučinil, nemůže námitky směřující proti předchozímu ukončenému řízení uplatnit nyní, tedy po lhůtě k tomu stanovené (podle obsahu spisu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 6. 2002, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. , nabylo právní moci dne 17. 1. 2003, tentýž den usnesení odvolacího soudu obdržel stěžovatelův právní zástupce).

Ústavní soud tedy nedospěl k závěru, že by v řízení před obecnými soudy došlo k jakémukoliv porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele. V projednávaném případě tak Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by napadená rozhodnutí zrušil. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2006

S t a n i s l a v B a l í k

předseda senátu