Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 117/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti společnosti Zemědělské družstvo Chýšť, se sídlem Vápno u Přelouče, Chýšť, zastoupené Ing. Václavem Cincibusem prokuristou, právně zastoupené Mgr. Monikou Ipsperovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Pardubice, Sladkovského 505, směřující proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 20. září 2005, č.j. -180, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující všechny formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných výroků, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "").

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 1. října 2004, č.j. -150, připustil změnu žaloby (výrok I.), zamítl žalobní požadavek na vydání blíže určených pozemků a povinnosti zaplatit 2,150.938,- Kč, jakož zamítl i požadavek na přiznání částky 1.404,- Kč denně pro případ prodlení stěžovatelky s uvedenými povinnostmi (výrok II.), stěžovatelce stanovil povinnost vydat žalobkyni blíže označený živý a mrtvý inventář (výrok III.), určil stěžovatelce povinnost vydat žalobkyni chlévskou mrvu (výrok IV.), dále stanovil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobkyni částku 40.000,- Kč (výrok V.), a rovněž stanovil žalobkyni povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradu nákladů řízení částku 258.549,- Kč (výrok VI.).

O odvolání rozhodl shora označených rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, který potvrdil výrok III. a IV. rozsudku soudu prvého stupně, potvrdil výrok II. v opraveném znění (výrok I.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadla rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, neboť je přesvědčena, že soud nepostupoval v souladu s . Došlo tak k porušení ustanovení , a nesprávné aplikaci ustanovení Stěžovatelka je přesvědčena, že vzhledem ke všem rozhodným okolnostem byl její požadavek na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů důvodný, a tak se stěžovatelka u soudu nedomohla svého práva na soudní ochranu. Stěžovatelka poukázala i na některé konkrétní požadavky žalobkyně. Proto navrhla aby Ústavní soud oba napadené výroky, nepřiznávající náhradu nákladů řízení v řízení před soudem prvého stupně (výrok II.) a nepřiznávající náhradu nákladů řízení v řízení před odvolacím soudem (výrok III.), zrušil, neboť byla zkrácena v právu na spravedlivý proces.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených výroků i se spisem Okresního soudu v Pardubicích vedeným pod sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.

Stěžovatelce byla rozhodnutím soudu prvého stupně přiznána náhrada nákladů řízení, v odvolacím řízení však byl právě tento výrok změněn a stěžovatelce nebyla náhrada nákladů přiznána. Z toho dovodila zásah do svých základních práv bez relevantní ústavně právní argumentace. Předložila tedy Ústavnímu soudu k přezkumu výroky týkající se podústavního práva.

Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavní soud nevystupuje jako třetí instance soudnictví, a nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, či nahrazovat hodnocení obecných soudů svým vlastním. Takový přístup Ústavního soudu by přicházel v úvahu jen tehdy, zjistil-li by, že v řízení před soudy došlo k porušení ústavních procesních principů. Tvrzené zkrácení stěžovatelky v základních právech však v projednávané věci neshledal.

Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného osudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelka měla a nepochybně využila možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k odrbaně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se neztotožňuje, nezakládá samo o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Krajský soud postupoval v rámci těchto mezí, své závěry týkající se nepřiznání náhrady nákladů řízení řádně odůvodnil. Ústavní soud proto neshledal protiústavnost v aplikaci ustanovení či , a proto závěry stěžovatelky ve vztahu k takovému rozhodnutí nemohou obstát.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu